Článek
Padesátiprocentní rozvodovost a střídavá péče se pro Hůlovou stala tématem, které nahlíží perspektivou desetiletého chlapce, prostředního ze tří sourozenců. Situaci, v níž si jeho otec našel novou partnerku, vidí jako jasnou tátovu zradu, jeho partnerku jako „hnusnou macechu“, nové nevlastní sourozence jako „parchanty“.
Škodí kdykoli dostane příležitost a ve své dětské podlosti nezná hranice. Nová situace je pro něj neakceptovatelná a nerozumí tomu, proč prostě vše nemůže být tak, jako dřív.
Právě vyprávěním z perspektivy chlapce a jeho exponovaným sobectvím upomíná Hůlové kniha psaní Petry Soukupové. Ta vystavěla podobného hrdinu v jedné z novel v knize Zmizet i ve svém posledním románu Nejlepší pro všechny. Obě se na rodinnou situaci dívají dětskýma očima, očima „oběti“, která se musí na novou situaci adaptovat a nezvládá to.
Pozoruhodné je časové umístění děje románu. Podle indicií, jakou je odkaz ke „starým časům, kdy auta jezdila na naftu, vyráběnou z ropy“, se jedná o blízkou budoucnost, neboť hrdinové brázdí sídliště na elektrických koloběžkách, které zrovna zažívají svůj boom.
Zároveň je v textu mnohokrát zmínka o jakýchsi korzetech, které v tomto fikčním světě všichni nosí a nesmějí sundávat, potí se v nich a děti z nich vyrůstají. Proč je postavy nosí a proč je nesmějí sundat, se nedozvíme.
Zajímavá je polarita hlavního hrdiny. Zvenčí jde o bezbranného malého chlapce, který nechce nic víc než mít tátu s mámou zase doma, zároveň se člověku ze své podstaty příčí opovrhovat a vůbec negativně nahlížet na chování desetiletého dítěte. Miky však z čiré nenávisti a pro absenci hranic předvádí kousky, které čtenářem zacloumají a táhnou ho směrem k odporu k tomuto dětskému hrdinovi.
Petra Hůlová: Zlodějka mýho táty |
---|
Torst, 276 stran, 288 Kč |
Hodnocení: 80 %