Článek
Vlastní výklad zásadní prózy minulého století Lolita udává v knize Deník L. francouzský spisovatel Christophe Tison, jenž sám v dětství zažil zneužívání rodinným přítelem.
Když dojde k soudnímu řízení, mají promluvit obě strany sporu, aby se docílilo spravedlnosti a vyváženosti jejich pozic. Perem ruského exulanta Vladimira Nabokova dostal v roce 1955 prostor Humbert Humbert, jedna z nejrozporuplnějších literárních postav. Po více než šesti dekádách přináší Tison nedospělý hlas světla jeho života a žáru jeho slabin.
Formou nekonzistentních deníkových zápisků vypráví Dolores Hazeová řečená Lolita o klíčových událostech dávného díla. Začíná fatální nocí v prvním hotelu, přičemž ještě neměla tušení o matčině smrti, a uzavírá jej znovushledáním se svým trýznitelem, kdy už je v požehnaném stavu s jiným mužem.
Rozsahem bezmála poloviční text v sobě nese původní prvky sarkasmu a estetického cítění, tím ale podobnost končí. Nedořečený, zastřený a poeticky zabarvený jazyk příznačný pro předlohu se zde obrací do explicitních a nesmlouvavých výjevů.
Lolitu vykresluje Tison tak, jako by ji Humbert nikdy pořádně nepoznal nebo nepochopil. Není to nymfička, přidrzlá provokatérka, ale ani čistě oběť hrdinovy manipulativní hry.
Nová narátorka se jednoznačné kategorizaci vyhýbá. Představuje spíše dívku s na svůj věk nebývalým intelektem a občasnými infantilními momenty, které jsou zcela na místě. Plně si vědoma neblahé situace, do níž byla okolnostmi vržena, vytrvale bojuje veškerými prostředky o návrat do normálu.
Autorskou nadstavbou je přidání několika vedlejších osob, jež Nabokovův fragmentární příběh doplňují do věrohodného dívčina obrazu. Škoda jen, že k celistvosti novela postrádá děj předcházející intenzivnímu cestování ústřední dvojice, který by ozřejmil některé stále panující nejasnosti. Působí tak jako námět k retrospektivnímu pokračování.
| Christophe Tison: Deník L. |
|---|
| Kniha Zlín, překlad Tomáš Havel, 176 str., 299 Kč |
Hodnocení 75 %