Článek
Jeho debutová deska Lost And Found (2008) byla nazpívaná v češtině i angličtině, následující kolekce Ženský kalendář – Vol I. (2015) byla zasvěcena ženám.
Novinka je tematicky rozkročenější, Vytásek se v ní věnuje vztahům, věcem osobním, rodině i svému onemocnění (obsedantně-kompulzivní porucha), se kterým už řadu let zápolí. Není to přitom kolekce plačtivá, byť na ní hrají znatelnou roli balady.
Vytásek je přirozený melodik. Ve svých čtyřiceti letech je představitelem tradiční české poprockové školy vycházející z tuzemských žánrových tradic. Jeho písničky mají klasickou stavbu, jeho pěvecký projev je jistý a příjemný, a to ve všech polohách.
Na desce se profiluje jako vyzrálý zpěvák, jenž umí svůj hlas rockově zastřít tak, že to není křečovité, naopak přirozené a barevné (Týna, Nech mě). Je to i lehce rozverný představitel rádiového popu (Co jsem neudělal, Řeka lávy, Ze starý školy), uvěřitelný a přesvědčivý interpret balad (Lady M, Stmívá se, Na houpačce) i zpěvák dobře zvládající belcantovou techniku (Poslouchej).
Ve skladbách se moudře mísí nálady, jsou slyšet kytary elektrické i akustické. Zkušený producent Juraj Kupec, jenž v Řece lávy hraje na mandolínu, pak dohlédl na to, aby celá deska zněla náležitě profesionálně, jakkoli hudba, kterou Jan Vytásek produkuje, není úplně moderní. Mnohým písničkám z alba by jistě slušelo pohupování se na rádiových vlnách. Nejsou to hity na první dobrou, ale po několika posleších se z nich osobní hitůvky mohou snadno stát.
Někdy textu škodí jistá klišé a průhlednost. Na tom by Vytásek mohl pro příště zapracovat. Nelze jej však podezřívat z toho, že neví, o čem zpívá. Prožitek i zkušenost v jeho slovech rozhodně jsou.
| Jan Vytásek: Na houpačce |
|---|
| vlastní náklad, 50:32 |
Hodnocení 75 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: