RECENZE: Orientální Turandot rozehrála zámecký park

Svou výpravností orientální pohádky o hrdé princezně podrobující své nápadníky trojici nerozluštitelných hádanek, se titul nabízí pro open air provedení. Ke cti režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře budiž řečeno, že ačkoli inscenace byla avizována jako okázalá záležitost, pracuje s nabídkou přírodní scenérie velmi promyšleně, jako jeden z mála buduje nikoli jednotlivé obrazy, ale průběžné dění kolem celého kruhového prostoru, který využívá nápaditě i do hloubky.

Dosahuje tak dynamiky dvouhodinového představení i stálé divácké pozornosti. Se svým týmem a za režijní spolupráce Tomáše Studeného rozehrává akční sborové scény, poezii pohádky dotváří řadou dobře využitých detailů.

Vrcholu dosahuje po smrti Liu, až se nabízí otázka, zda inscenace neměla skončit tam, kde ostatně končí i autentická Pucciniho partitura. Zbylé obrazy dokončil po skladatelově smrti jeho žák Franco Alfano. Ale lze pochopit, že open air produkce volá po velkém a pointujícím finále.

Problematičtější je inscenace po hudební stránce. Umístění orchestru v Belárii zbavuje Pucciniho hudbu živé dynamiky, barevnosti a emotivní působivosti, jež jsou její hlavní devizou. Stejně tak i zvuk sboru, byť početně posíleného a zvládajícího složité akce, neodpovídá nárokům této opery i prostoru.

Turandot chce velké hlasy, jakým bohužel nevládne premiérová představitelka titulní role Anastasiya Roytmanová, jejíž výšky zněly úzce a ostře a některé pasáže i zanikaly. Dokonce i pointa opery, kdy Turandot oznamuje jméno svého přemožitele, tedy Amor (Láska) na premiéře k divákům prakticky nedolehla.

Suverénním způsobem zazpíval part prince Kalafa tenorista Paolo Lardizzone, jehož hlas je pro tuto roli ideální. Hvězdou inscenace byla i představitelka Liu Ilona Mataradze, jejíž čistý a krásný soprán se pojil s hereckou emotivností.

Turandot se v Českém Krumlově hraje do 10. srpna a v titulní roli se představí i Iveta Jiříková.

Hodnocení: 70 %