RECENZE: Nabarvené ptáče je jako výstava brutálních obrazů

Režisér Václav Marhoul si rozhodně uměl vybrat herce, ať už je to šikovný dětský hrdina (Petr Kotlár), nebo světové hvězdy typu Harvey Keitel, Stellan Skarsgård a Udo Kier.

Samotný příběh Nabarveného ptáčete je celkem známý. Stručně řečeno jde o židovské dítě, které chtěli rodiče zachránit před smrtí a ukryli ho u tety na venkově. Teta ovšem hned na začátku zemře a dítě pak putuje nepřátelským válečným venkovem. Všichni se tam bojí, na povrch vyvěrá nedůvěra, kmenové myšlení, pověry a všudypřítomná krutost.

Chlapec putuje mezi primitivními vesničany, ruskými vojáky i Němci, ale nikde dlouho nezůstane, utíká dál před konflikty, zlostí a brutalitou. Jen zřídka se dočká důstojného zacházení. I jeho duše tak uprostřed válečných hrůz postupně okorává a brzy už nejde jen o přežití, ale o to, nepropadnout úplnému šílenství, zachovat si vlastní duši.

Film vypadá jako koláž působivých černobílých obrazů plných pustých krajin, neotesaných nemytých postav, surovosti a deprese. Během pár minut divák pochopí, proč je kamera Vladimíra Smutného tak oceňována. Vše vypadá ve své syrovosti, šedivosti, špinavosti a rozmlácenosti perfektně. Nabarvené ptáče je spíše výstava než vyprávění příběhu.

Fakt, že byl snímek natočen na 35mm černobílý film, výsledku určitě prospívá, stejně tak je zcela jasné, proč Marhoul nepoužívá hudbu a občas nabídne jen znepokojující zvuky.

Nedostatek dialogů nás nutí ještě víc vnímat řeč obrazů, zároveň to však představuje problém pro diváky, kteří chtějí chápat postavy a jejich jednání. Chybí tu uvěřitelná psychologie. Protože se téměř nic neříká, do hloubky se nedostaneme, a někdy skutečně není úplně jasné, co chce některý z oněch působivých obrazů sdělit.

Uvidíme dostatek střílení, znásilnění a hořících domů, na druhou stranu ale není pravda to, co naznačovaly některé zahraniční zprávy - totiž že film šokuje násilím. V kontextu dnešní kinematografie není Nabarvené ptáče ani novátorské, ani extrémní ve způsobu zobrazení násilí, řada amerických filmů je mnohem drsnější.

Po 169 minutách už je nemožné neotupět, a ještě to vše emotivně prožívat. Délka násilí jeho efekt na diváka nezvyšuje. Přes všechny nezpochybnitelné dílčí kvality film výrazně hlubokou emoci nezanechá.

Může se Vám hodit na Zboží.cz: