RECENZE: Mocenské církevní intriky a lesbický sex

Původem Nizozemce Verhoevena provází pověst riskantního provokatéra a zároveň mistra režie, který klade důraz na vizuální stránku. Už od časů RoboCopa, Total Reccalu, Základního instinktu či Hvězdné pěchoty patří jeho filmy k těm očekávaným, takže i o jeho nejnovější Benedettě se na letošním festivalu v Cannes mluvilo ještě před premiérou.

A protože vychází ze skutečného skandálu v italském klášteře, který se odehrál v sedmnáctém století a dochoval se v církevních archivech, vědělo se předem, že půjde o lesbické drama, a nečekalo se, že by režisér od vášnivých scén odvracel kameru.

Verhoeven očekávání nezklamal a jeho snímek vzbudil bouřlivé diskuse obdivovatelů s odpůrci, přičemž nechyběla ani slova o rouhání. To byla ovšem evidentně jedna z věcí, které měl slavný provokatér v úmyslu.

Titulní hrdinka přichází do kláštera jako mladičká dívka s velmi štědrým finančním vkladem svého otce, což matku představenou (skvěle pragmatická Charlotte Ramplingová) přiměje k jejímu přijetí do řádu víc než cokoli jiného.

Benedetta, kterou hraje krásná plavovlasá Belgičanka Virginie Efira, se stane velmi oddanou služebnicí. Její víra a oddanost Bohu ji dovedou až k viděním, v nichž se jí zjevuje Ježíš, a ona díky tomu dokáže dělat zázraky.

Verhoeven její vize zobrazuje s velkou mírou naturalismu, ale už se příliš nezabývá tím, jak vlastně Benedetta ty zázraky koná. Ostatně brát jeptiščino nadání moc vážně se nechce ani matce představené. Jednak Benedittiným stigmatům a dalším věcem moc nevěří a také má docela jiné starosti.

Jejich prostřednictvím dává Verhoeven nahlédnout do mocenských bojů, do intrik, které vedou až do nejvyšších pater italské církve. To je jedna z jeho provokací, jíž dává najevo, že majetek a mocenský boj jsou v církvi odedávna podstatnější než víra sama. To ale není celkem nic nového pod sluncem.

Druhá provokace přichází s Bartolomeou, kterou hraje rovněž belgická herečka Daphne Patakia. Klášter dívku ochrání před otcem, který ji týrá a zneužívá, a přijme ji jako novicku. Její zcela světský postoj ke všemu, s čím se v klášteře setkává, ovšem ostře kontrastuje s Benedettou. Přesto mezi dvěma už od pohledu protikladnými jeptiškami propukne vášnivý milostný románek.

Ani v tomto směru Verhoeven nešetří podrobnostmi, které jeho filmu vysloužily i označení pornografický. Základní instinkt je proti Benedettě skutečně jen velmi slabý čajíček, zde jsou sexuální hrátky velmi explicitně podané včetně ukájení obou žen pomocí dřevěné sošky Panny Marie.

Vizuálně je Benedetta jako vždy úchvatná, obraz středověku patřičně temný, atmosféra i díky blížící se epidemii moru dusivá. Všechny herečky a herce vede Verhoeven s jistotou profesionála, který přesně ví, co chce, a umí to dostat.

Přesto ale Benedetta nenabízí nic jiného než velmi profesionálně natočenou více či méně zábavnou (záleží na gustu jednotlivých diváků) hru na známé téma intrikánství katolické církve a nejspíš dost tabuizované téma lesbického sexu jeptišek.

Hodnocení 70 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: