RECENZE: Michael Bublé prezentuje to, co funguje už dlouhá léta

Léčba byla naštěstí úspěšná, a tak vstoupil loni do studia a nahrál album Love. Vyšlo v listopadu, Bublé na něm především oživil zlaté americké standardy a letos vyrazil na turné k němu. Dostalo název An Evening with Michael Bublé a kanadský swingový zpěvák s příjemně sytým hlasem a jistou intonací ho zasvětil lásce. Řekl to i na začátku svého úterního pražského vystoupení v O2 areně a mnohokrát se pak k tomu tématu vrátil ať už v písních, či uvolněným a mnohdy vtipným slovem.

Drtivá většina koncertu byla postavena na předělávkách slavných písní minulosti. Bublé je prezentuje v doprovodu početného orchestru, ve kterém jsou zastoupeny i dechové nástroje a smyčce, a dává jim pop-swingový cejch. Chvíli hudbou prostupovaly jazzové přiznávky, chvíli rokenrolové a ve všech těch podobách byla instrumentální složka bravurní. Však také muzikanti za svá sóla sklízeli ovace diváků i uznalé pohledy samotného Bublého.

Z nové desky zazněly třeba My Funny Valentine, When You’re Smiling, When I Fall In Love či I Only Have Eyes On You, došlo i na původní skladby Forever Now a Love You Anymore.

Milá byla chvíle, kdy Bublé sešel z pódia a v uličce oslovil svého kamaráda českého swingového zpěváka Jana Smigmatora. Po krátkém povídání spolu zazpívali písničku a bylo příjemné zjistit, že Smigmator barvou hlasu a interpretační jistotou hvězdě večera takříkajíc stačil. Bublé ponechal větší část pěveckých linek na něm, což bylo sympatické a skromné.

Ve druhé části večera se Kanaďan a část jeho orchestru přemístili na pódium doprostřed haly, kde prezentovali blok čtyř písní. Před You Never Can Tell od Chucka Berryho zpěvák vyzval publikum, aby tančilo, což se stalo. V tu chvíli bezmála všichni v hale stáli a vlnili se v bocích. Mimochodem to vyvolalo otázku, proč Bublého koncerty nejsou alespoň zčásti k stání, a místo toho se sedí i na ploše pod pódiem. Jeho repertoár by se nesporně postaral o to, aby stojící publikum bylo v pohybu.

Přesto zůstala část koncertní energie na pódiu a nenacházela si cestu k divákům. Možná to bylo chladným prostředím sportovní haly, možná místy rutinou, s níž Bublé zpíval a orchestr hrál.

Zvláštně také působilo, když se v hale měnila intenzita zvuku podle toho, kde zrovna Bublé byl. Zvukový systém byl umístěný tak, že když zpíval z velkého pódia, intenzita jeho hlasu přicházela z té strany. Když se po dlouhém molu přemístil do středu sálu, hlas zněl silněji z toho místa. Bohužel se to dělo skokově, takže to bylo spíše nepříjemné než přínosné.

Jak ale bylo řečeno, repertoár koncertu tvořily především léty prověřené skladby a Bublého singly. Jejich spolehlivá interpretace a zpěvákova vřelá komunikace evidentně přinesly spokojenost těch, kteří na vystoupení dorazili.

Hodnocení: 70 %

Může se Vám hodit na Zboží.cz: