RECENZE: Metallica rozdováděla i chrousty

Přijela tam v rámci evropského turné a ve dvouhodinovém setu servírovala skladby, které se jí podařily. Říci to takhle jednoduše je samozřejmě zkratka, protože tahle americká skupina má v repertoáru takových kompozic desítky. Pro probíhající koncertní sérii vybrala takové, které mají fanoušci rádi, koncertně fungují a ještě přibližují celou její kariéru.

Z prvního alba Kill ’Em All z roku 1983 zahrála hned na úvod Whiplash, později Seek & Destroy, z nejslavnější kolekce Metallica z roku 1991 došlo na Enter Sandman (zazněla už jako třetí v pořadí) či Sad but True, z poslední vydané desky Hardwired... to Self-Destruct (2016) se hrála Moth into Flame.

Koncert překvapil hned v úvodu, neboť se Metallica vypravila na molo, více mezi diváky. První tři skladby tam zahrála v plném zvukové nasazení, na dosah diváků, na dotek. Kontakt byl tím pádem bleskově navázán, a tak mezi kapelou a příchozími nedošlo ani na obligátní vzájemné oťukávání se během první skladby.

Metallica se potom přestěhovala na velkou scénu a pod trojrozměrnými projekcemi, velmi dobře vymyšlenými i provedenými, spustila sérií dalších skladeb. Zpěvák a kytarista James Hetfield podotkl, že všichni, kdo jsou na koncertě, jsou jedna velká rodina (což tak i vypadalo), a jistě netušil, že se k ní brzy připojí i chrousti, kteří rozdovádění, a hlavně zmatení nalétávali mezi přítomné a působili jim malé strachy. Mnohá mávání rukou, jež bylo na letišti v Letňanech vidět, nebylo způsobeno radostí ze hry Metalliky, nýbrž odháněním brouků.

Metallica přitom tu radost působila. Je to léta letoucí řádně seřízená metalová mašina, která na začátku osmdesátých let pokládala základy thrash metalu, v devadesátých letech ten styl vehnala téměř do mainstreamu a před lety mu ve svém provedení zase vrátila původní špinavost.

Všichni z téhle kapely, tedy zpěvák a kytarista James Hetfield, kytarista Kirk Hammett, baskytarista Robert Trujillo a bubeník Lars Ulrich, patří k nejlepším ve svém řemesle. Posledně jmenovaný sice byl v minulosti za své výkony peskován, v Praze ale odehrál své party tak, aby to ostatním v jejich bravuře nepřekáželo. Svým teatrálním způsobem hry se dokonce místy pasoval na frontmana.

Skladby Metalliky jsou plné zvratů, dynamických změn, rytmických překvapení a vpravdě razantních kytarových riffů. To všechno si naživo zachovaly. Charakterizují vzestup thrash metalu včetně jeho historických pohybů, a od téhle kapely jsou podávány naprosto profesionálně. Hetfieldův zpěv je co do rozsahu vymezený, jeho výraz je nicméně originální, pevný, technicky vyzrálý a používaný přesně tak, aby neodešel z komfortní zóny, která je mu vlastní.

V Letňanech ve středu dováděli fanoušci, Metallica i chrousti. Legenda tam přivezla kus hudební historie.

Hodnocení: 90 %