Hlavní obsah

RECENZE: Macbeth. Zlo zrozené ze slušnosti a ctižádosti

Po čtyřiadvaceti letech se na Letní shakespearovské slavnosti, jichž je Právo hlavním mediálním partnerem, vrací Macbeth. Hrál se zde v roce 1998 v režii Borise Rösnera s Michalem Dlouhým a Tajťanou Medveckou v rolích manželů Macbethových. Premiérový titul letošního festivalu nastudoval režisér Jakub Krofta s Markem Němcem a Lenkou Krobotovou.

Foto: Pavel Hejný

Lady Macbeth (Lenka Krobotová) a Marek Němec (Macbeth) na dramatické cestě k vrcholu i pádu

Článek

Macbeth je nejkratší a dramaticky nejsevřenější hrou ze Shakespearových vrcholných tragédií. Velmi úsporným způsobem zobrazuje zrod zla v člověku, jeho vzestup i pád. Věštba tří čarodějnic, že se stane králem, probudí v úspěšném válečníku Macbethovi myšlenku na to, jak osudu napomoci. A od té chvíle se v jeho mysli roztočí zkázonosný proces proměny slušného člověka ve vraždící monstrum.

Režisér Jakub Krofta toto předkládá divákům ve srozumitelné, divadelně poutavé a zábavné podobě. Jeho výklad Macbetha je důsledně opřený o text, který inscenuje bez zbytečně přímočaré a násilné aktualizace, a přece jeho inscenace mluví k dnešku. Hraje se na jednoduché, prostorově členěné scéně s abstraktním obrazem modravé skotské krajiny, v současných kostýmech s historickými prvky. Tu a tam si postavy zapálí cigaretu, státnické projevy se mluví do mikrofonu, ale tím rovina aktualizace končí. To, co se odehrává v nitru postav, ji totiž nikterak nepotřebuje. Že zlo dříme v každém z nás, a záleží jen na tom, zda ho chceme probudit, je z inscenace naprosto čitelné.

Krofta svou koncepci opírá o dobře zvolené obsazení a přesnou práci s herci. Macbeth Marka Němce vchází na scénu jako sympatický mladý muž, s Banquem (Tomáš Měcháček) tvoří kamarádský pár, oba jsou zjevně rádi, že mají válečnou vřavu už za sebou. Myšlence na vraždu krále Duncana se brání ne ze zbabělosti, ale vrozené slušnosti a vědomí hranic lidskosti, kterou váhá překročit. To, že to nakonec udělá, je dílem čarodějnic i Lady Macbeth. Ale Marek Němec přesvědčivě dokazuje, že zhoubná ctižádost dříme i v Macbethovi samotném a spuštěné zlo mu už samo ukáže cestu, která ho svou snadností zaskočí.

Lenka Krobotová hraje Lady Macbeth jako silnou ženu, jež si po boku svého muže nahrazuje nezdařené mateřství kariérou. V dnešní době by nejspíš stála v čele úspěšné firmy nebo dosáhla politické kariéry. Zde se musí realizovat skrze svého muže. A to se jí daří. Přestože inscenace posiluje její vliv i textově (to ona místo Macbetha vyjednává s vrahy Banqua!), dává i jí šanci předvést, že má své lidské instinkty a limity. Oba manželé jsou sehraná dvojka, v níž jeden bez druhého existuje jen napůl. I v jejich temném vztahu Krofta nalezl prostor k odlehčujícímu humoru, a to dokonce i v nejtemnějších chvílích vraždy. Nepůsobí přitom nijak nadbytečně, ale vychází důsledně ze situace.

Do pozoruhodných detailů je tu domyšlený i svět kolem Macbetha, postrádající jednoznačně kladné postavy. Král Duncan (David Matásek) je samolibý, popudlivý a částečně dementní stařec, traumatizující své okolí, jeho syn Malcolm vystresovaný psychotik, který postrádá vlohy pro válčení, krutost i vládu, přestože právě tohle se od něho požaduje. Trpí mindráky a závistí vůči oslavovanému Macbethovi a pro budoucnost Skotska rozhodně žádnou naději neskýtá. V podání Filipa Kaňkovského je to skvěle, přesně a do detailů zahraná klíčová figura.

Výborný je i Sluha procházející hrou s vlastním příběhem outsidera, jehož Vojtěch Vondráček vybavil skvostnými herecko-pohybovými etudami. A důležitá je i dvojice vrahů (Jiří Kohout a Filip Richtermoc), zástupci spodiny, která čeká na svou příležitost a dokáže se jí ve správnou chvíli chopit. Méně výrazně vychází dvojice Macduff (Václav Vašák) a Lady Macduff (Klára Issová), jejichž místo v drsném Macbethově světě je málo definované.

Trojici čarodějnic proměnili inscenátoři v bizarní kapelu s vemlouvavým zvukem elektricky posíleného violoncella (Anna Bubníková), saxofonu (Eliška Hurábová) a bicích (Markéta Ptáčníková), většina textů zní v hudebně stylizovaných (a precizně zazpívaných) vokálech. Je to adekvátní metafora hlasů, provokativních a ovlivňujících i dnešní společnost. Umístění v igelitem potažené kukani nad jevištěm navíc řeší i jejich objevování se a mizení. A hudba sugestivně dotváří atmosféru celé inscenace.

Předností Kroftovy inscenace je i precizní, srozumitelná a po smyslu textu jdoucí artikulace textu všech herců. Nový Macbeth se zařadí k vrcholům Letních shakespearovských slavností svým inspirativním přečtením a jevištním domyšlením Shakespearovy tragédie.

William Shakespeare: Macbeth
Překlad Martin Hilský, režie Jakub Krofta, dramaturgie Maria Wojtyszko, scéna Jana Bačová Kroftová, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová, hudba Vratislav Šrámek, producent Agentura SCHOK. Premiéra 28. června v Královské zahradě Pražského hradu, Praha.

Hodnocení: 90 %

Výběr článků

Načítám