RECENZE: Laura Marling dospěla a nepodbízí se

Na svých albech předtím v podstatě neměnila témata. V textech, a koneckonců i hudbě, přibližovala atmosféru svých milovaných míst na ostrovech. Eversley, Reading a Londýn - o nich zpívala, pod jejich vlivem skládala.

Na nové desce jsou však zachyceny její nové inspirace. Před časem totiž přesídlila na nějaký čas do Los Angeles. Loni se sice vrátila domů, nicméně zkušenost z cesty za oceán v ní zůstala a otiskla se v její tvorbě.

Kromě toho je v jejích textech patrná proměna v ženu. Jestliže na prvních albech hleděla na své okolí teenagerským pohledem, tentokrát tak činí jako dospělá, uvědomuje si, že každé konání má své důsledky, a přijímá to s pokorou odpovědné ženy.

Na novém albu se hudebně opět pohybuje v hájemství folku. Ten styl tvoří základ jejích písniček, stejně jako chuť předvést se jako kytaristka, která evidentně roste. I hudební složka u ní totiž vykazuje posun k dospělosti. Jistá naivita, patrná na skladbách z prvních dvou alb, je pryč. Laura Marling napsala písně, které jsou ve své podstatě jednoduché, přitom pokud jde o interpretaci, disponují silnou dávkou emocí. A kdesi na pozadí jsou také slyšet rock i blues, inspirace dané nejspíš větším důrazem na kytarovou hru.

Laura Marling se vyvíjí jako autorka i interpretka. Písničky mají delikátní melodie, které nejsou křiklavé, přesto strhávají pozornost. Trochu jim škodí, když vokalistka vyšplhá do příliš vysokých poloh, v nichž je málo uvěřitelná, také jistá nevyrovnanost, když se album ve své půli najednou patrně potopí do stereotypu.

Svou profesi ale zvládá Laura Marling velmi dobře. Bez podbízení a ústupků.