Článek
Možná by bylo v tomto případě ale lepší napsat knihy dvě. Koho zajímá vinařství a od knihy očekává rady a pomoc v oboru, toho mohou části víceméně beletristického charakteru rušit. A naopak kdo by se rád začetl do životního příběhu zralého muže, toho budou části o víně vyloženě nudit.
Autor sám je si toho vědom a čtenáře kolikrát nabádá, aby pro něj nezáživné pasáže přeskočil. Proto ale knihu přece nikdo nečte. Navíc nejde o přísně oddělené části, které by se daly snadno vynechat. Autor míchá popisy vinařské práce s rodinnými dialogy či vyprávěním o rodinné historii zcela nahodile a neočekávaně. Nepřidá tomu ani styl psaní se zvláštním slovosledem, který je místy až matoucí.
Je to škoda, protože minimálně postřehy otce ze soužití s dcerou teenagerkou mají potenciál. Pokud je zrovna pasáž delší, čte se hezky a bývá i vtipná. Stejně jako například historky z mládí. Pak se ale autor třeba zadívá z okna na svůj domácí vinohrad a následují dvě strany o vhodném hnojivu. Potenciál a své čtenáře by ale bezesporu mělo i humorně pojaté amatérské vinařství. To by ovšem nesměla pojednání o hnojivech zničehonic přerušit třeba vzpomínka na narození miminka či úmrtí kočky.
Do toho ještě autor sem tam přihodí komentář k momentální politické situaci, což nemůže zajímat ani vinaře amatéra, ani čtenáře libujícího si v příbězích. Ruší to totiž oba tím spíš, že události jsou již několik let staré a mnohokrát přebité jinými.
| Daniel Jahn: Vinařský deník |
|---|
| Pragoline, 256 str., 259 Kč |
Hodnocení 40 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: