Článek
Harries na něm našel pro své v základu folkové písničky pop. Ne ten laciný, ani ten podbízivý a prvoplánový. Jeho pop je skromný, alternativní, a jeho základním úkolem je skladby rozvinout. Jako poupata. A aby na to nebyl sám, vzal si inspiraci i v soulu a gospelu, které z některých skladeb také dýchají.
James Harries na desce spolupracoval s českým hudebníkem a zde i producentem Viliamem Bérešem. Právě z jejich domluvy a následné rovnocenné spolupráce se zrodil nový charakter písniček. Harries dodal základní linie a myšlenky, Béreš na ně navěsil zvuky.
Obal alba
Činil tak citlivě. Nenabalil na ně balast kvůli tomu, aby naoko působily mocným dojmem, naopak zvuky doplňoval pečlivě a akorát. I proto některé písně působí vcelku komorním dojmem (Stars, You Meant Everything). Je to emoce, v níž se Harries dosud pohyboval nejvíce.
Když se skladby ve studiu nahrávaly, byli u toho živí muzikanti. Díky tomu album takříkajíc dýchá. Je na něm i Harriesův vůbec první duet, písnička Something Like This. Sekunduje mu v něm slovenská zpěvačka Blanch, která je takto ztělesněním skromnosti. Její hlas téměř není slyšet, přitom píseň zdobí a krášlí. Jako by v ní nebyla, přitom ji nese.
Album by si nicméně zasloužilo více živelnosti. Vyzařuje pozitivní vibrace, někdy inspiruje k pohupování v kolenou, hodně se ale drží středního tempa. Do tance, když už se ve své koncepci dotklo popu, posluchače moc nežene. Živelnost a dravé emoce jako by se z písniček zdráhaly vykročit, a to i v případech, kdy jsou náramně rozehrané (Superstition, Lights, Sorry)
Harries si je jistě před přípravou alba nezakázal.
| James Harries: Superstition |
|---|
| Tranzistor, 30:22 |
Hodnocení: 70 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: