RECENZE: Jakuba Katalpa předvedla mistrovskou práci

Autorka rozehrává hned několik dějových linek, z nichž každá sleduje osud odlišného hrdiny. Dominantní postavou je stárnoucí Květa, která žije sama s podnájemnicí ve vile v Praze. Po smrti manžela ji zavalí vlna samoty, se kterou se nedokáže vyrovnat, a situaci vyřeší tím, že zbuduje ve sklepě svého domu doupě.

V něm uzavře proti vůli pošťáka – další ze sledovaných postav. Znovu tak chce dosáhnout pocitu, že je potřebná, že má o koho se starat a pro koho žít. Její konání autorka podává způsobem, že Květa není prvoplánovým zločincem. Je ženou, která touží být potřebná.

Vězněný pošťák Bohumil představuje postavu prázdně a zbytečně se cítícího muže ve středních letech. Práce ho jakž takž baví, manželství dávno ztratilo smysl, žena se změnila v odcizenou bytost hýřící nesmyslnými pravidly domácnosti a jeho život je jeden velký únavný stereotyp.

Dění v domě s doupětem pod zemí sleduje postarší Vietnamka Hoang, která se do Prahy přestěhovala z Hanoje a pomáhá dceři s večerkou. Hoang pociťuje osamělost navzdory kvalitnějšímu životu, který tu vede, navzdory rodině, která ji obklopuje, postrádá svůj domov a starý život.

V románu souběžně sledujeme vztah japonského páru, který žije ve Spojených státech a na němž Katalpa čtenáři ukazuje, kam až může vcelku nenápadně lidské neštěstí dojít. Akiko umírá na rakovinu, podstupuje vysilující chemoterapii a její muž ji namísto podpory v nejtěžší situaci pomalu opouští, neboť nemá sílu dál se zlem, které nemoc do jejich života přináší, bojovat. Tato linka je tou nejbolestnější, nejsilnější, občas nechává čtenáře nadechnout se naděje, ovšem vždycky ho stáhne zpátky dolů.

Všechny postavy spojuje životní pocit osamělosti, nehledě na to, zda žijí na místě, kde strávily desítky let, nebo tisíce kilometrů od skutečného domova. Jsou samy navzdory tomu, zda je obklopuje rodina či partner. Jsou samy, protože se v jejich životě něco více či méně nápadně pokazilo a nelze to už vzít zpět.

Katalpa napsala živelně smutný román, plný lidské úzkosti a bezmoci. Popisuje osamělost v její nejsyrovější a zároveň nejopravdovější podobě. Zdržela se jakéhokoli patosu nebo citového vydírání, osudy jejích postav jsou opravdové a v tom je jejich síla.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: