Článek
V případě dvou jmenovaných nejslavnějších desek měli muzikanti autorskou formu tak vytříbenou, že poskládali sérii chytlavých písní v celky, které vstoupily do hudební historie. U American Idiot se navíc objevil výrazný politický prvek v textech.
Jistě, Green Day během své cesty natočili i slabé desky. Třeba albová trilogie Uno!, Dos!, Tres! z roku 2012 byla zbytečnými i nepovedenými písněmi nasycena. Ani tehdy za tím ale nebyla změna stylu. Její hudební řeč zůstává stejná. Proto je album Father of All Motherfuckers autentické. Toto jsou Green Day. Tím spíš, když jejich sound pozná každý fanoušek po pár vteřinách.
Obal alba Green Day.
Skladby na aktuálním albu se ve větší míře povedly. Nejsou jednoznačně přesvědčivé na první poslech, k jejich přijetí jsou potřeba dva tři navíc. Potom už ale takříkajíc fungují, jsou svižné, zpěvné, úderné a veselé, nadto opatřené skvělými vokály.
Po mnoha letech vyjadřování se k politické situaci zejména v Americe si dali Green Day od explicitních názorů pohov. Nové texty jsou společenské a ponuré. Kapela příliš nevěří tomu, že současný životní styl lidí, zejména bohatých, přinese příštím generacím a světu něco dobrého. A tak veselou hudbu provázejí málo optimistická slova.
Green Day se přesto probudili. Album je krátké, není na něm takzvaná hudební vata, a i když není v diskografii kapely nejlepší, patří k těm lepším.
| Green Day: Father of All Motherfuckers |
|---|
| Warner Music, 26:16 |
Hodnocení: 75 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: