Článek
Ideovým svorníkem celé kolekce je důraz na humanistickou a reportážní fotografii. S mírnými přesahy k aktu, abstrakci či konceptuálním pracím. Někteří autoři vystavují celou sérii děl, jiní prezentují třeba jen jeden snímek. Kurátor Josef Moucha představuje jednotlivé autory spíše jemným náznakem, netlačí násilně návštěvníka k nějakému jasnému závěru. Každý sám za sebe prochází sály galerie tak, jako turista zámeckou obrazárnou. Někde postojí déle a vpije své oči do vnitřní krásy, jinde projde kolem a snaží se daný obraz přetransformovat v mysli podle sebe.
Ale hlavně žasne. Nad kompozičním viděním Vladimíra Birguse, kladenskými impresemi Jiřího Hankeho, poetickým iluzionismem Aleše Kuneše či nad ostravskou syrovou realitou Viktora Koláře. Musí v duchu pochválit cit pro situační absurditu Dany Kyndrové, pouliční estetiku Evy Fukové nebo historickou chvíli Jaroslava Kučery. K tomu musíme přidat opojení syrovou městskou neorealitou Dagmar Hochové, okouzlení světlem Jana Saudka či vypravěčství všedních příběhů Jindřicha Štreita.
Fotografka Dana Kyndrová říká, že fotografie je o životě, ale život není o fotografii. Přesto z každého díla cítíme intenzivní spjatost mezi oběma tak rozdílnými světy. Vnějším, hmotným, který je věčnou inspirací pro ten vnitřní, který každý z autorů na ploše fotografického papíru vytváří. To, že nám vždy předkládá jen pouhý výřez skutečnosti, nás nutí domýšlet si, co je asi za hranicemi tohoto privátního mikrokosmu. Máme tedy co do činění s dvěma rozdílnými expozicemi. Jedna se odehrává v našem obyčejném světě a ta druhá, imaginativní, ve světě idejí.
| Dvojexpozice |
|---|
| Dům fotografie, Praha, do 1. února 2015 |