Článek
Jeho Kouzelná flétna je především pohádkou o unesené princezně Pamině a jejím zachránci princi Taminovi, a to se vším všudy, co k pohádce patří. S hromy a blesky, kouzelnými nástroji a láskou na první pohled.
Tak trochu je to příběh, jaký si přeje prožít každý, a Taminovi se to stane, když se „propadne“ do obrazu nizozemského mistra, který digitálně upravuje na obrazovce. Ocitne se v galerii, kde jako Alenka za zrcadlem prožije svou love story s bizarními postavami, jimž vévodí Královna noci.
Tu ztvárňuje po herecké i pěvecké stránce dokonale Jan Sklenář, který nejenže zvládá obě náročné koloraturní árie (a to i velmi solidním kontratenorem!), ale jeho monstrózní, zhulená královna vlající po scéně v okázalém kostýmu a permanentním oblaku vášní a hysterie je i jednoznačnou královnou celé inscenace.
Mozartovu hudbu pro instrumentální kvartet a hlasy činoherců upravil Matěj Kroupa, který má za sebou už úspěšnou Kouzelnou flétnu v Dejvickém divadle.
Náročné árie znějí v podání herců s přirozeností písniček. Hned v úvodu potěší sezpívané trio tří dam soupeřících o Tamina, kterého Ondřej Rychlý drží v bezmocném okouzlení Paminou (Sára Venclovská) i snovém oparu. Ostatně, že to celé byl možná jen sen, naznačuje i hlídač sbírek Sarastro (Tomáš Turek), který za celou pohádkou na konci pro jistotu zamkne služební dveře.
Kouzelná flétna je zábavná a hravá, pracuje s naivitou rýmů v českém překladu Jiřího Gruši a Karla Krause a na rozdíl od řady nudných operních inscenací netlačí na zatěžkanost zednářskými ideály. Ani „Skutrům“ ale nevychází vše, nepodařilo se jim třeba najít adekvátní jevištní řešení pro zkoušky ohněm a vodou, kde zůstalo jen u popisné scénografické ilustrace.
| Emanuel Schikaneder, Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna |
|---|
| Překlad Jiří Gruša a Karel Kraus, textová úprava a režie SKUTR, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, hudební úprava a nastudování Matěj Kroupa. Premiéra 26. května v Divadle v Dlouhé, Praha |
Hodnocení: 75 %