RECENZE: Billie Eilish nesvázána očekáváními

Dnes devatenáctiletá Billie Eilish nejenomže rychle získala slávu, ale výrazně proměnila tvář současného popu. Stala se autentickým idolem teenagerů a nezní přitom jako rozmazlená středoškolačka. Navštívila temná zákoutí mysli a stavů, které k dospívání neodmyslitelně patří. Srozumitelným jazykem v textech oslovila především zástupce své generace a nastavila novou popovou laťku řádně vysoko.

Její písničky mají i nadále moderní neotřelý charakter, byť stojí především na syntetických zvucích. Mají citlivě promyšlené aranže, zvuky nástrojů (i živých) navrstvené tak, aby jich nebylo ani málo, ani mnoho, stále generační texty, velice osobní, o vztazích, démonech i slávě, a v neposlední řadě se opírají o působivý zpěvaččin hlas, respektive přednes.

Působí jako herečka. Dokáže se pohybovat v různých polohách, umí být dramatická, bezstarostná i obyčejná, v interpretaci písniček je dynamická. Její výkon působí jako komorní představení pro jednoho herce, což je přitažlivé.

Album Happier Than Ever také dokazuje, jak je uvědomělá. Zastihlo ji v uměleckém i osobním vývoji. Jistě, především v soundu se v porovnání s debutem trochu opakuje, což je daň používání elektronických zvuků. Rozhodně ale se svým bratrem Finneasem O’Connellem nenatočili duplikát první desky. Po jejím vydání pro ně prostě práce na hudební scéně neskončila.

V úvodní písni Getting Older zpívá Billie Eilish, že věci, které ji kdysi bavily, ji teď zaměstnávají, a věci, po kterých touží, ji teď nudí. Je to odvážné přiznání, jež mimo jiné opět přiměje posluchače nevěnovat se při poslechu alba jenom hudbě, nýbrž i textům. Možná mnohem více, než je obvyklé. Lze tak získat celistvý umělecký obraz dnešní Billie Eilish. V době, kdy jsou rádia zaplavena písněmi, na jejichž textech příliš nezáleží, na sebe vzala obtížný úkol.

Z opakujícího se chladného pulzujícího rytmu v kombinaci se smyslným zpěvem v I Didn’t Change My Number až běhá mráz po zádech. Píseň je o vadnoucím vztahu, o bolesti, kterou to přináší. Její závěr je vyzdobený neobvyklými zvuky, což je jedna z originalit, kterou sourozenecká práce na desce přinesla.

V Billie Bossa Nova ladí mladistvý temperament zpěvačky s melodií inspirovanou latinskou sambou. Goldwing opakujícím se rytmem ve druhé části možná trochu kazí smysl pro estetiku, ale neznechucuje. NDA je romance se zvukovými rejstříky syntezátoru, naprosto vědomá, zapadající do konceptu objevování dalších popových světů.

Přestože texty obsahují leckdy drsná slova, jsou podávány srozumitelným způsobem. „Všichni umírají, překvapení, překvapení, lžeme jeden druhému,“ zpívá Billie Eilish v Everybody Dies, která je jednou z nejlepších balad na albu. V deklamované, ambientním zvukem zahalené Not My Responsibility se zase ptá, jestli ji její posluchači opravdu znají a zda od ní nemají jiná očekávání než ta, která může naplnit.

Titulní skladba Happier That Ever je mistrovské produkční dílo. Začíná jako jemná balada, leč plynule se mění ve vesmírnou hudební jízdu, stadionovou hymnu. Pohrávání si s nápady v této skladbě je dalším důkazem toho, že Billie Eilish a její bratr se nebojí experimentů a jejich umělecké uvažování se rovná vážení ingrediencí pro dokonalé chemikálie.

Druhé album americké zpěvačky neobsahuje mnoho písniček takříkajíc na první dobrou, těžko poukázat na ty, které budou hitparádovými favority. Přitom by to mohla být kterákoli, protože Billie Eilish je hlasem celé generace (dnes již s přesahy) a ta bere její komplexní výpověď. Podporuje její výkon, charisma, odvahu otevřít se. Když se s nimi ztotožní, pomůže skladbám svou pozorností vyšvihnout se mezi nezapomenutelné.

Album je stylověji pestřejší než předchůdce. Hra se zvuky i aranžemi je na něm bohatě dávkována smysluplným způsobem, zjevně nesvázaným očekáváními, která před jeho vydáním jistě byla.

Hodnocení 90 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: