RECENZE: Album D. Y. K. je Dykův důkaz, že lze jít dál

Celý projekt nazval D. Y. K., album pojmenoval stejně a vyrazil je natočit do New Yorku. K realizaci přizval tamní hudebníky, takže ať chceme, či nikoli, kolekce má „americký říz“, takovou tu hudební svobodu, kterou tamní hudebníci dokážou i zahrát. A Dyk se mezi nimi pohybuje jako ryba ve vodě, protože mu to prostředí svědčí.

Na mnoha světových převzatých skladbách ve svém podání již v minulosti dokázal, že je znamenitý zpěvák, jenž s přehledem zapěje v podstatě cokoli. K definitivnímu uznání jeho kvalit chybělo jen to, aby si nějaké písně napsal takříkajíc podle svého a narovnal si do nich pěvecké role, výzvy i radosti, jak chce a dovede. To se nyní stalo a Dyk v tom obstál.

Album D. Y. K. hraje několika stylovými barvami. Jeho základem jsou funky, soul a pop, stejně jako barevná interpretace, která zasahuje všechny oblasti Dykových interpretačních dovedností. V nižších a středních polohách je sebejistý a zpívá v nich pevně a přitom lehce, a když vystoupá do vysokých poloh, přidá na drajvu a vyzpívá všechno, co potřebuje.

Dokazuje to třeba v písničce Mr. Beat, v níž nejenom jódluje, ale v jedné části vstoupil do královských hudebních vod skupiny Queen a zpívá složitou pasáž s operním nádechem. Podobný vstup jako by do jiné písničky je, mimochodem, na konci skladby Mercedes. Tam je to ale mírnější, jen další důkaz toho, jak hraví aranžéři Dyk a spol. jsou.

Pěvecké kvality Dyk představí i v písních If I Lose či You Don’t Know Who I Am, která z původního baladického charakteru postupně nabírá živelnost a graduje jako poměrně dramatická. Přitom ví, že kvalita zpěváka se nepozná podle toho, jak jistý je ve vysokých polohách, nýbrž jak je komplexní. A on komplexní je.

Album je od začátku až do konce poutavé z několika důvodů. Vedle Dyka na něm hrají vynikající muzikanti, kteří společně ctí kapelní tvar a nevybočují z řady, byť svou erudici tu a tam na krátkých plochách v písničkách předvedou. Ve sborových pasážích se představují znamenití vokalisté a všechny písničky ctí melodii. Každou lze z alba vyjmout a prezentovat ji samostatně, protože tak vznikly a takové jsou.

Deska má třináct položek, ale skladeb je na ní jen deset. Intro v úvodu uvozuje celek, položka nazvaná A Bathroom Break je záznam z rozezpívávání se v koupelně a Mercedes Intro je zase úvod ke skladbě Mercedes. Dávku vtipu ještě zvyšují různé pokřiky, které vznikly při nahrávání, a nikomu se nechtělo kouzla okamžiku v nich zachyceného se na desce zbavovat.

D. Y. K. je jedno z nejlepších alb, které nějaký český hudebník v letošním roce natočil. Svádí k tomu, neustále se k němu vracet a nakonec bezpodmínečně přijmout i to, že texty jsou v angličtině. Koneckonců, obsahově zákeřné nejsou, zpívat se budou dobře.

Hodnocení: 90 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: