Článek
Každý se někdy potřebuje svěřit, a tak v pondělí 10. října ve 20 hodin na HBO usedne Karel Roden poprvé do pohodlného křesla své postavy – psychologa Marka Pošty. Ten den a pak devět týdnů každé pondělí k němu přijde Sandra, vyzývavá mladá žena (Tatiana Pauhofová), která řeší partnerský vztah i lásku, která ji nikdy neměla potkat. Vždy v úterý bude patřit Markova půlhodina bývalému vojákovi z Afghánistánu Igorovi (Lukáš Hejlík) a jeho traumatům z války i otcovské výchovy.
Ve středu přijde mladá gymnastka Linda (Michaela Doubravová), za jejímž puberťáckým chováním se skrývá velká zranitelnost, a ve čtvrtek přijme Pošta manželský pár, který se rozhoduje mezi dítětem a potratem – hrají Aňa Geislerová a Martin Hofmann. A konečně v pátek Marek vyhledá svoji kolegyni, terapeutku Ditu (Kamila Magálová), protože přece každý se někdy potřebuje svěřit.
Česká Terapie má humor
Terapie je mimořádný projekt nejen proto, že má do hloubky propracované postavy, ale i tím, že ač byl formát původně izraelského seriálu předem daný, angažovala společnost HBO Česká republika pro svou verzi přední filmaře. Scenáristickou a režijní supervizi měl Petr Zelenka, spolupracoval s ním tým „Protektora“ Robert Geisler, Ben Tuček a Marek Najbrt, scenáristka Iva Klestilová a režisér Jaroslav Fuit. Za kamerou stál Alexander Šurkala, který vtiskl seriálu i osobitou vizuální tvář.
„Ze začátku jsme si řekli, kudy se bude náš seriál ubírat, co můžeme změnit a kam nás formát nepustí, a pak jsme pracovali každý na jedné postavě. Na Markovi jsme se střídali,“ řekl při představení projektu Zelenka, který společně s ostatními vtiskl české verzi něco, co žádná ze zahraničních nemá: humor, jemný i drsný, ale nikdy ne cynický vůči postavám.
Natáčení trvalo pět a půl měsíce, během nichž někteří herci dost změnili vlastní postoj k psychoterapii. „Mně se to téma odtabuizovalo,“ přiznává Táňa Pauhofová a dodává: „Myslela jsem si, že to je takový americký výmysl, že přece máme rodiny, kamarády, tak proč chodit na terapii. Teď si uvědomuji, že může být dobré mít místo, kde člověk smí říct úplně všechno a nemusí se bát, že se to dostane kamkoliv dál. Dovedu si představit, že kdybych se do nějaké složité situace dostala, takovou pomoc bych vyhledala.“
Michaela Doubravová dokonce přiznává, že si myslela, že psychoterapie je jen pro psychicky vážně nemocné lidi, a teď pochopila, že ti, kdo tam chodí, mají stejné problémy jako většina z nás. To Martin Hoffman prý předsudky neměl a předpovídá Terapii velkou budoucnost.
Rodenův rogeriánský přístup
Marek Pošta je psycholog s rogeriánským přístupem. „To znamená, že i když zprvu naslouchá nezaujatě, postupně se vciťuje do pacientových problémů a částečně je s ním prožívá,“ vysvětluje Roden, který prožil před kamerou Terapie nejvíc času.
„Chodil jsem na Barrandov jako do fabriky. Od pondělí do pátku jsem odjížděl v půl šesté ráno a vracel se po osmé večer, k tomu jsme měli šest pracovních sobot,“ vypočítává nasazení a s úsměvem se přiznává, že někdy byl tak unavený, že usínal. „Pak jsme to dokonce do jedné epizody zakomponovali, ale tehdy Karel to usínání hrál,“ dodává Zelenka.
Na otázku, zda ho téměř půlroční „soužití“ s psychoterapeutem a jeho pacienty ovlivnilo i osobně, Roden Právu odpověděl: „Mě to vždycky částečně ovlivní, ale nebylo to nijak dramatické, spíš jsem byl opravdu unavený. Ono je náročné už to, že jsem většinu času proseděl v jednom křesle. Měl jsem za úkol dělat alespoň přesedy, aby se to hýbalo, a stejně jako ostatní jsem byl rád, když se podařilo vymyslet, aby někdo někam šel.“
A jaký měl vztah ke svým spoluhráčům pacientům? „Měl jsem je rád, kupodivu třeba i bývalého vojáka Igora. V původní předloze je napsaný jako nepříjemný člověk, kterého terapeut rád nemá, ale mně byl sympatický.“
