Článek
Vystudovaný právník a úředník na odvolacím soudě Hoffmann čím dál víc nenáviděl svou profesi. Život proto zasvětil výtvarnému umění, hudbě, hudební kritice a literatuře. V kresbách karikoval kolegy z právnického oboru.
V próze Mistr Blecha karikoval lampasáky z místních kasáren i policii. Jeho smysl pro satiru mu ale způsobil vážné problémy u nadřízených.
Zřekl se třetího německého křestního jména Wilhelm a kvůli obdivu ke skladateli Wolfgangu Amadeu Mozartovi je nahradil jménem Amadeus. Obdivoval i Beethovena a psal operu Undine, tématem blízkou Dvořákově Rusalce.
Němci mu nemohli přijít na jméno. Hoffmanna nesnášel J. W. Goethe. Němečtí pohádkáři bratři Grimmové, kteří si přivlastnili nejenom slavný příběh Kocour v botách, vzniklý v Itálii, poprvé publikovaný ve Francii a odehrávající se v Českém království, o Hoffmannovi prý prohlásili: „Tento člověk je odporný.“
Jediný z německy píšících autorů, jenž Hoffmanna oceňoval, byl básník a filozof Heinrich Heine. Ten Německo navždy opustil, usadil se v Paříži a o jeho hrob na hřbitově Montmartre se starají nikoli Němci, ale francouzská soukromá osoba.
E. T. A. Hoffmann se nicméně těšil oblibě mimo Německo. Jeho fantastický realismus měli rádi Francouz Gérald de Nerval či Dán Hans Christian Andersen. Z ruské literatury Hoffmann ovlivnil Puškinovu Pikovou dámu, Gogola, z pražské prózu Proměna Franze Kafky. A inspirován Hoffmannem složil Jacques Offenbach operu Hoffmannovy povídky.
Hoffmann se pak usadil v Německu v Bamberku, kde bydlel v mansardě. Jeho nejlepšími sousedy nebyli Němci, ale kocour, který se tam procházel po střeše. V Hoffmannově takzvaném fantastickém realismu v knize Kocour Mour nepíše tuto prózu autor, ale právě Kocour Mour.
Hoffmann zemřel 25. června 1822 v Berlíně na následky syfilidy ve věku 46 let.