Producent Michal Kocourek: Kultura patří k nejpostiženějším

Prvního října jsme odehráli premiéru Felliniho Silnice s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem v hlavních rolích, přeloženou z dubna. Ještě jsme si na ni stačili vyslechnout chválu od premiérového publika a víc už jsme kvůli zákazu zpěvu, tedy v našem případě nasazených muzikálů, a následnému úplnému zavření divadel nestihli. Co všechno z našich plánů budeme muset posouvat, budeme vědět, až bude známý termín, od kdy zase smíme hrát.

Tahle nejistota pro nás samozřejmě představuje velký problém, protože divadelní provoz se plánuje s velkým časovým předstihem. Není to jako otočit klíčem ve dveřích obchodu nebo kadeřnictví. My zkrátka nemůžeme jen navázat tam, kde jsme před zavřením přestali, ale musíme stavět herní plán znovu od začátku a zejména k tomu nastartovat předprodej.

Především pochopitelně tím, že jsme do ní vstoupili značně ekonomicky oslabení vlnou první. Pro vaši představu, za loňský rok Divadlo Kalich odehrálo tři sta třicet představení, v tom letošním jich je jen sedmdesát. Na druhou stranu jsme smutně bohatší o zkušenosti s přesouváním desítek představení.

Věříme, že na jaře už bude situace natolik dobrá, že lidé budou moci zavítat i na naši Letní scénu pod žižkovskou věží, protože hraní venku bude snad opět představovat jistotu. Na programu třetího ročníku Hvězdného léta v těchto dnech intenzivně pracujeme.

Patřil jsem za soukromou divadelní scénu mezi iniciátory komunikace s vládou a společně s kolegy z dalších uměleckých oborů jsem byl součástí týmu, který připomínkoval program COVID-kultura 1 i 2, takže mě hlavně těší, že tu po čtyřech měsících práce je. Za to patří dík ministru Karlu Havlíčkovi a jeho úředníkům.

Výsledkem je podle mého názoru co možná nejspravedlivější koncept na podporu živé kultury, pro kterou byl od začátku zamýšlen. Jsem rád, že snad pomůže překonat to nejhorší období nejen nám jako divadlu. To jest nejen hercům, ale i kolegům řady dalších profesí z divadla a hudby, neboť se nám naštěstí podařilo přesvědčit ministerstvo kultury k podpoře dělníků kultury, kteří vytvářejí pro umělce a jejich výkony tolik potřebné zázemí. Každý, kdo se v oboru pohybuje, ví, že bez nich žádné představení, koncert či festival nemá šanci vzniknout.

Musím přiznat, že atmosféra, která vládla na představeních na Letní scéně nebo na těch několika málo od září v Divadle Kalich, pro mě znamená jednu z mála krásných vzpomínek na tohle těžké období. Na divácích totiž bylo vidět, jak moc chtějí v hledišti být, doslova z nich sálala radost, že můžeme společně prožít daný večer. Děkovačky pak byly ještě vřelejší než normálně. Chci jim všem za to moc poděkovat.

Je naprosto evidentní, že lidé kulturu ke svému životu prostě potřebují, a tak stojí za to za ni bojovat. Vždyť ne nadarmo se říká, že veselá mysl je půl zdraví. Takže věřím, že diváci k nám zase cestu najdou. Spousta nám jich píše, že se nemůžou dočkat. A my také ne.

Já takové reakce nečtu a ani nevím, jaký by k nim měl být důvod. Kultura je jedním z nejpostiženějších oborů, ne-li nejpostiženější vůbec. A laik si neumí představit, jak ohromné množství lidí nejrůznějších profesí je na ní existenčně závislé.

Na jaře i nyní byla divadla zavřena mezi prvními, v první vlně byl jejich provoz povolen až v poslední fázi rozvolňování a obávám se, že tomu nebude teď jinak. Takže lidé z kultury jsou bez příjmů nejdelší dobu.

Řada kolegů i z řad herců si našla práci třeba v lese, v truhlářské dílně, v kurýrních službách a tak podobně, ale na těchto nových místech jsou znevýhodněni tím, že nevědí, do kdy mohou svému zaměstnavateli garantovat, že u něj budou moci pracovat. Protože na jaře jsme se dozvěděli, že můžeme opět hrát, s předstihem dvou tří týdnů, tedy opravdu na poslední chvíli. Už jenom to je na trhu práce dost znevýhodňuje. Takže jejich podpora je bez diskuse nutná.

Může se vám hodit na Firmy.cz: