Článek
Knihy Terryho Pratchetta překládáte už čtvrt století. Jak dlouho obecně trvá, než si překladatel vytvoří vztah k postavám, ke kterým se často vrací?
Záleží vždy na charakteru postavy. Když se s ní dokážu ztotožnit, je to velmi jednoduché, pokud ne, je to komplikovanější. Překladatel je v podstatě námezdná síla, takže za mzdu přeloží to či ono. Já jsem měl to štěstí, že mě nikdo nedonutil překládat knihu, která by se mi hodně nelíbila.
Je pravda, že když pan nakladatel přivezl z Anglie knihy Terryho Pratchetta, nechtěl jsem se do toho pouštět. Byly moc složité. Na začátek pro mě byla každá druhá stránka překladatelským oříškem. I po všech těch letech ale vždy narazím na něco, co musím vymyslet znovu. A často se musím k některým vtípkům vracet a několikrát je předělávat, aby fungovaly i v další části knihy a širším kontextu. A přesto nakladateli dnes děkuji, že mě přinutil se do toho dát.
Která postava Terryho Pratchetta je vaše nejoblíbenější a proč?
Našla by se jich řada, ale miluju čarodějnice. Stařenka Oggová je přesně jako moje moravsko-slovácká prateta. Byla to veselá stařenka s tváří jako svrasklé jablíčko, která zpívala, chodila ve vlňáku a měla aspoň čtyři spodničky. Ať se dělo cokoli, měla pořád stejně dobrou náladu. A patřím také ke Smrťofilům, jak říkal Terry Pratchett. Postava Smrtě je totiž v jeho knihách lidštější než sami lidé. A to je úžasný paradox.
Na čem v současné době pracujete?
Právě překládám knihu, která se v originále jmenuje Dodger. V češtině měla vyjít pod názvem Rošťák, ale nakonec bych ji chtěl nazvat Filuta. Je to odvolávka na české překlady Charlese Dickense a hlavní postava vychází z jeho románů, konkrétně z Olivera Twista. Proto bych rád, aby to korespondovalo. Chtěl bych se hlavně dožít toho, že dodělám Pratchettovy knihy. Zbývají mi čtyři a doufám, že je během dvou let dokončím. Jedná se o již zmíněného Filutu, Dlouhý mars, Mrknutí obrazovky a Pastýřskou korunu.
Pastýřská koruna je poslední knihou ze zeměplošské série. Je to váš poslední výlet do světa, který pluje vesmírem na zádech čtyř slonů, již stojí na krunýři obrovské želvy. Ovlivní to vaši práci?
Myslím, že to nebude mít vliv. Já jsem se s tím vyrovnal ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl o jeho smrti. Vím, že je mrtvý. Že už žádná další kniha nebude. Že už se nikdy nesejdeme. Ale myslím si, že kdyby pan Pratchett nezemřel, měl by možná potíže se svými čtenáři.
Proč?
V poslední části pentalogie o čarodějkách se totiž stane neuvěřitelná událost, kterou si podle mě žádný čtenář nedokázal představit. Nikdo z nás by nevěřil, že to Terry Pratchett udělá a milovníky jeho knih to moc nepotěší. Připadá mi to od něj trochu nefér. Víc nesmím prozradit.
Vracíte se ke svým dřívějším překladům série Úžasné Zeměplochy?
To se opravdu vracím. Někdy z praktických důvodů, když se nová kniha odvolává na starší. Ale také když nemám po ruce nic nového, co bych si přečetl. Čistě pro radost z četby. Často se po letech divím, jak jsem ty obraty vymyslel. Ale u nových knih to funguje stejně. Znovu to musím vymyslet. A když se k tomu budu v budoucnu vracet, zase si budu říkat, jak jsem to udělal. Ale zaplať pánbůh se mi to daří.
Každý překlad je v podstatě interpretací, přesto z obálek vždy září pouze jméno autora. Zdá se, že jste s tím zcela za jedno a nevadí vám stát hodně v pozadí.
Kdo je on a kdo jsem já? Máme se tady bavit o něm, a ne o nějakém blbém překladateli, který za to dostal zaplaceno. To on napsal přes 70 knih a prodaly se desítky miliónů jejich výtisků. Byl to velký člověk, a přesto byl úžasně skromný a bezprostřední. Ale dostal jsem dar ho interpretovat a za to jsem moc vděčný. Udělat dobrý překlad je moje povinnost. Jenom totální blb by zkazil Pratchettovy knihy. Když je kniha dobře přeložena, nikoho nemá zajímat, kdo to dělal.
Přesto Pratchett vaši práci ocenil tím, že vám dal volnou ruku v úpravách svých textů.
Jednou jsme se v takové obyčejné hospůdce bavili o úskalí převedení slovních hříček do jiného jazyka a on mi řekl: „Vím, že každý jazyk má svá specifika, a ne všechno, co je možné v jednom, jde i v jiném. Když dokážeš udělat funkční slovní hříčku v češtině, která nezmění charakter děje ani postavy, dej si tam, co chceš. A řekni, že jsem ti to povolil.“
Čím si vysvětlujete oblíbenost žánru fantasy a Pratchettových knih konkrétně?
Fantasy literatura úzce souvisí s fantazií. Lidé by se bez fantazie nikam nedostali. Bez ní bychom pořád byli opice. Navíc umožňuje utéct do světa, kde vás netrápí choroby skutečného světa ani bolest. Kde se můžete zahojit. Smích a fantazie jsou vlastní jenom lidem. A Terry Pratchett psal vlastně humoristické romány maskované jako fantasy.
Napadlo vás, jako jednoho z největších znalců díla Terryho Pratchetta, napsat vlastní příběh v tomtéž duchu? Pokračovat tak v jeho odkazu?
Myslím, že bych dokázal padělat jednoduchého krátkého Pratchetta, kdyby mi někdo naznačil pointu, ale sám na to nemám nápady. Navíc by to byl velký problém z hlediska práv a povolení, která by nám nikdo nedal. Ale asi by mě to nelákalo, protože bych měl pocit, že ho o něco okrádám, a to bych nechtěl. Vracet se po všechny ty roky k jeho knihám pro mě bylo jako vracet se domů.