Článek
Hrdinou příběhu z roku 1918 i z roku 1949 je poručík Reiner, voják 11. píseckého pěšího pluku. Po návratu z italské fronty ho jeho dřívější velitel, nyní už plukovník rodící se Čs. armády, pověří úkolem dobít Vimperk.
Tam totiž zcela vládli šumavští Němci, kteří po vyhlášení ČSR doufali ve stát Německé Rakousko se čtyřmi župami – v Liberci to měl být Deutschböhmen, v Opavě Sudetenland, ve Znojmě Deutschmähren a nakonec Šumavská župa Böhmerwaldgau v Prachaticích a ve Vimperku.
Naivní voják, toužící jen po klidu s Marií, dcerou textilního podnikatele, se tak ocitá v prostředí, kde české „zájmy“ hájí vimperský lékárník Budínský. Ale po staletí tam žijící Němci, živící se kromě lopotné zemědělské roboty pašováním kdečeho, se najednou stávají Reinerovými protivníky.
Čas oponou trhl a v roce 1949, kdy měl stále ještě poručík Reiner (že by takového hrdinu nepovýšili?) pomoci v Bavorsku Mariininu synovi získat doklady o patentech, mu mohli ke splnění tohoto úkolu být nápomocni jen ti, s nimiž před třiceti lety bojoval.
Sichingerova literární dovednost roste knihou od knihy. Přitom již v roce 2008 získal Cenu Knižního klubu za debut Cukrový klaun. Jeho zájem o reálného Krále Šumavy Kiliána „Franze“ Nowotneho ho přivedl na stopu známé postavy z povídky Rudolfa Kalčíka i filmu Karla Kachyni, který skutečně přecházel hranice, až se usadil v Bavorsku, kde ve dvaasedmdesáti v roce 1977 zemřel.
Uprostřed legendárních příběhů o šumavských pašerácích, působících v průběhu času nejen ve službách obchodníků, ale i vídeňského dvora nebo čs. vlády, vypráví Sichinger v Poslední šumavské pastvině bohatě strukturovaný příběh lidských osudů i snů o lepším životě.