Poslední rozloučení s režisérem Vojtěchem Jasným zakončil potlesk vestoje

„S Vojtěchem jsem se znal z doby ještě předrevoluční. Měl jsem rád jeho filmy a tím, že on měl rád moje fotografie, tak jsme se mnohokrát setkávali. Taky jsem ho fotografoval. Mohu říci, že pokud mohl přijít na moji vernisáž, tak přišel. Za nejdůležitější návštěvu považuji výstavu, kterou jsem měl v New Yorku v Leica Gallery. Byla tehdy zima a přišel v takové krásné beranici a moc pěkně jsme si povykládali. Mám na něho jenom ty nejlepší vzpomínky,“ řekl Štreit. Ocenil také Jasného partnerku, která o režiséra v posledních letech obětavě pečovala.

Pódium velkého sálu divadla zaplnily při zhruba hodinovém smutečním obřadu věnce a kytice. Zazněly mimo jiné skladby New York, New York a My Way, které nazpíval americký zpěvák Frank Sinatra. Součástí posledního rozloučení bylo promítání Jasného krátkého snímku Česká rapsodie z roku 1969.

Herec zlínského divadla Rostislav Marek přečetl vzkaz herečky Drahomíry Hofmanové, které dal Jasný v roce 1968 první velkou příležitost ve svém snímku Všichni dobří rodáci. Herečka v něm ztvárnila uhrančivou rusovlasou mladou vdovu. Hofmanová to období označila jako nejkrásnější ve svém životě. Připomněla i Jasného pozdější emigraci. Tvrdého Valacha jako jsi ty, se soudruhům na kolena srazit nepodařilo, vzkázala zesnulému Hofmanová.

Prezident Zlín Film Festivalu Vančura ve smuteční řeči zavzpomínal na Jasného časté návštěvy festivalu pro děti a mládež ve Zlíně. Naposledy to bylo v roce 2015. ”Byl jste naším vzácným hostem mistře a tak už to navždy zůstane. Zůstáváme vaším věčným a vděčným divákem,„ řekl Vančura.

Jasný patřil mezi hlavní představitele české filmové nové vlny. Získal několik ocenění na mezinárodním festivalu v Cannes i Českého lva za přínos kinematografii. Točit začal v 50. letech. Později si pozornost získal mimo jiné filmem Až přijde kocour s Janem Werichem z roku 1963 a především zmíněným snímkem Všichni dobří rodáci o deziluzi moravského venkova po nástupu komunistického režimu a střetech při znárodňování majetku sedláků a kolektivizaci.

Za osudový snímek obdržel Jasný v roce 1969 na festivalu v Cannes cenu za režii a pozvání do poroty dalšího ročníku, znamenal však pro něj také perzekuci ze strany československého totalitního režimu. Téhož roku Jasný emigroval a na čas zakotvil u západoněmeckých televizních zakázek. Jeho filmy skončily v Československu na dvě desetiletí v trezoru.

Za druhé světové války působil Jasný v odboji, byl dokonce britským agentem. Zhruba od poloviny 80. let žil v USA. Zvrat politických poměrů v Československu uvítal po listopadu 1989 dokumentem Proč Havel? z roku 1991. K filmařině se naposledy vrátil v roce 1999 dramatem Návrat ztraceného ráje.