Článek
Ti jsou v prosklených, a tedy hodně prosvětlených prostorách prezentováni v celé šíři svých estetických rukopisů. Každý z nich je nejprve představen panelem s životopisnými daty a životními milníky. Je to důležitá věc, protože ne každý návštěvník má takové detailní znalosti, aby uměl tvůrce zasadit do dobového kontextu i vzájemného vztahu.
Spojuje je především fakt, že dokázali přesáhnout lokální domácí scénu a prosadili se v zahraničí, především v Paříži. Ta byla na přelomu devatenáctého a dvacátého století absolutní centrem výtvarného umění dané doby (měli tam v roce 1936 společnou výstavu). Dokázali získat kredit také v zámoří, konkrétně v New Yorku.
Expozici však můžeme chápat i jako volný dialog vizuality vystavených prací. Leckoho možná překvapí, že se na výstavě objeví několik erotických děl. Především u Kupky, který je spojován hlavně s abstrakcí, to není typické téma. Jeho akvarel Erotická scéna z roku 1905 ukazuje fyzické naplnění lásky ve velmi naturalistické podobě.
Mucha vidí erotiku spíše v symbolické podobě. Jeho dámy jsou osudové ženy zahalené tajemstvím. Studijní návrh na plakát z konce devatenáctého století představuje bohyni s vlajícími černými kadeřemi obklopenou květy s vytrčenými odhalenými ňadry. Je trochu vyzývavá, ale zároveň i cudná. Právě Alfons Mucha dokázal tyto dvě na první pohled protichůdné polohy originálně sladit.
Podobně dokázal být originální také František Kupka ve svém abstraktním období. Ideálním příkladem je bezpochyby jeho olej Sladkosti žití (1929).
Pracuje na něm především s kruhovými tvary. Soustředné kružnice v centru obrazu připomínají koláč, zatímco ty kolem evokují kola strojů symbolizující nástup průmyslu začátku dvacátého století, která přinesou lidstvu pokrok. Aspoň tak ho tehdy lidé chápali.
Pokud bychom se měli stále držet myšlenky duelu, skončil souboj nerozhodně. Oba umělci jsou především svébytní tvůrci, kteří věděli, co a hlavně jakým způsobem chtějí zobrazit.