Článek
Z nich vyšla nejlépe hned úvodní symfonická báseň Vodník Antonína Dvořáka vystavěná dirigentem se stupňováním hrůzného tématu, v níž se zaskvěli i hráči na hoboj a klarinety. Krátké finské Oceanidy byly spíše informačním seznámením s u nás neznámou skladbou, naopak často hrané Moře Francouze Debussyho představilo orchestr ve velkém obsazení i s citlivým vystižením všech nálad.
Velkou pozornost přitáhla i jediná „nevodní“ skladba večera, Koncert pro klarinet a orchestr A dur K 622 W. A. Mozarta, stěžejní dílo všech klarinetistů. V ní hostoval v Praze Rakušan Wenzel Fuchs, sólový klarinetista Berlínských filharmoniků. Hrál ho na klasický klarinet, a ne na basetový, na který se v poslední době většinou hraje.
Ocenit lze především jeho bravurní techniku, ve skladbě by ale neškodilo více barevnosti v projevu, jež by podání obohatila. „Vodní“ koncert FOK byl nesporně dramaturgickým obohacením sezóny.
Může se vám hodit na Zboží.cz: