Článek
Dvě z nich zničil sám, jedna však přežila. Ležela zapomenuta v archivech téměř devadesát let. Jedná se překvapivě o kriminální příběh o vlkodlakovi Vražda za úplňku (Murder at Full Moon).
Steinbeck, jenž se narodil v roce 1902 a zemřel roku 1968, získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1962 za „realistický a poetický dar kombinovaný s jemným humorem a ostrou vizí společenských záležitostí“. Je známý knihami O myších a lidech, Na plechárně, Na východ od ráje nebo Hrozny hněvu, za které v roce 1940 obdržel Pulitzerovu cenu.
Je považován za jednoho z největších amerických autorů společenských protestních románů. Ve své práci se nejčastěji držel realismu.
Vražda za úplňku byla napsána kolem roku 1930. Vypráví příběh malé místní komunity, která žije v neustálém strachu kvůli sérii vražd, k nimž došlo za úplňku. Vyšetřovatelé se obávají, že pachatelem může být nadpřirozené stvoření, které vylezlo z nedalekého bažiny.
Podle listu The Guardian obsahuje rukopis hned dvě ilustrace samotného autora knihy. Jedna z nich ukazuje plán domu, v němž k trestnému činu došlo.
Podle životopisců spisovatele napsal Steinbeck knihu ve velmi krátké době, protože neměl dost peněz na ošetření zubů. Plánoval ji zveřejnit pod pseudonymem Peter Pym. Žádný vydavatel se však o román nezajímal a rukopis skončil v archivech americké Harry Ransom Center na University of Texas v Austinu.
Příliš odvážná kniha?
Profesor Gavin Jones ze Stanfordské univerzity, specialista na americkou literaturu, nyní požaduje vydání románu. Zdůraznil, že ačkoli se Vražda za úplňku liší od ostatních Steinbeckových děl a je napsána v úplně jiném literárním žánru, lze vidět jeho fascinaci tím, jak může být lidské chování kruté. Podle jeho názoru nebyla ve třicátých letech minulého století vydána proto, že se mohla v té době zdát příliš odvážná.
Agenti odpovědní za autorovo dědictví se však proti vydání díla postavili. Sdělili, že jelikož Steinbeck napsal román pod pseudonymem a nevydal ho, dokud byl naživu, podporují jeho rozhodnutí a nemají v plánu vydat ho posmrtně.
S tímto postojem však nesouhlasí profesor Jones. V listu The Guardian objasnil, že se spisovatel pokusil knihu vydat a že ji nezničil, jak se to stalo v případě několika dalších rukopisů. Podle jeho názoru je argument o pseudonymu také lichý, protože takovou formu použilo mnoho dalších autorů a existuje také mnoho příkladů knih, které vyšly po smrti svých tvůrců.