Písničkář James Harries: Netoužím být megahvězdou

Je to pro mě lichotivé a jsem rád. Loni jsem v Čechách vůbec nehrál, přesto například stanice Evropa 2 nebo Radiožurnál hrají poměrně často skladbu Superstition. Pro každého muzikanta je to skvělé. Nic zásadně emotivního to ale ve mně nevyvolalo. Vyšla deska, čekají mě koncerty a budu rád, když to, že mé skladby znějí z rádia, bude mít dopad na návštěvnost.

Samozřejmě. Zrovna nedávno jsem jel domů taxíkem a hráli ji na stanici, kterou měl řidič naladěnou. Byl jsem na sebe hrdý, ale neřekl jsem mu, že to jsem já. Na předposlední desce jsem měl skladbu Salvation. Tu rádia také hrála a já ji slýchával na benzinkách, když jsem se vracel z koncertů, nebo v obchodech. Doma si ale pouštím jen stanici BBC 6. Ta mé skladby také hrála, i když ne tolik jako u nás.

Když mi bylo dvanáct třináct, tak jsem si to přál. Potom mě to ale opustilo. Chci hrát hudbu, zpívat, cestovat a potkávat lidi. To je má touha. Nechci být megahvězda.

Je to spousta lidí, třeba David Bowie. Mám rád jeho písničky i celé desky, miloval jsem jeho umělecké proměny, některé více, jiné méně. Měl jsem respekt k tomu, jak se měnil a pořád měl chuť hledat v hudbě umění. Když v roce 2016 zemřel, byl jsem překvapený, jak moc mě ta zpráva zasáhla. Byl jsem smutnější, než jsem si myslel, že budu.

Chci ji dělat tak, aby měla smysl a já si za ní mohl stát. Při tvorbě každé písně se snažím vymyslet zajímavou melodii, aranž i text. Musí to být poctivé. Má nová deska je ve srovnání s předešlou tvorbou na první poslech trochu úlet. Pro mě ji však tvoří písničky, které mají hlubší smysl a vznikly se stejnou potřebou jako ty minulé.

Chtěl jsem zkusit něco jiného. Měl jsem chuť pracovat víc s rytmikou a se zvuky. Proto jsem se spojil s producentem Viliamem Bérešem. Sice jsem napsal písničky s ním, ale pořád je tam můj zpěv, takže zase tak obrovský skok v tom nespatřuju. Už toho na svém stylu moc nezměním.

Pravděpodobně ano. V posledních letech jsem víc poslouchal zpěvačky než zpěváky a také dobrý pop. Vyšla řada skvělých alternativních popových alb. Určitě mě to ovlivnilo.

V minulosti jsem nejdřív napsal několik písniček a pak oslovil producenty a kolegy, aby mi pomohli vybrat nejlepší na desku. Tentokrát jsme se s Viliamem scházeli ve studiu a písně vznikaly přímo tam. Respektive většina z nich.

Ten zrovna ne. Píseň jsem napsal loni před Vánocemi po svém koncertu v německém Essenu. Nahrál jsem ji na klavír, poslal Viliamovi, a když jsme se sešli v Praze, dodělávali jsme ji. Potom jsem musel na synovu školní besídku. V noci mi Viliam napsal, že zůstal ve studiu a na klavír a zpěv navěsil další zvuky. Dodal, že by se mu v té skladbě líbil ženský hlas.

Začali jsme ho hledat a já díky tomu slyšel spoustu skvělých česko-slovenských zpěvaček. Oslovil jsem i pár zahraničních, ale žádná v tom vánočním čase nemohla. Nakonec mi kamarád z Bratislavy doporučil Blanch. Svůj part nazpívala ve svém obýváku. V té době už byl ve výrobě obal, takže se na něm její jméno bohužel neobjeví. Je ale skvělá.