Pepa Bolan z Mandrage: Víťa je hvězda, už jenom proto, že se jí nikdy netoužil stát

Dva lidi se spolu vždycky nějak domluví. Tři už ne a nás je pět, takže problém naší kapely je v tom, že jsme poměrně dost demokratická parta a jeden bez druhého a třetí bez pátého nic v rámci kapelních kroků nepodnikáme. Takhle to bylo vždy, už od samého začátku.

V něčem je tato mušketýrská dohoda ku prospěchu, ale pokud se má něco rozhodnout, pak diktátorská ruka bohužel chybí. To je taky důvod, proč se od nás nic moc nedozvíte, protože pět různých osobností má pět různých pohledů a sladit to dohromady, aby se za jakékoli rozhodnutí a názor mohli postavit všichni, je nesestavitelné lego. Tímto bych rád upozornil na fakt, že tento rozhovor nedělám za kapelu Mandrage, ale sám za sebe.

Víťa byl v prosinci a lednu na odpočinku a skutečně chtěl poté turné absolvovat, tak jsem se přidal k názorové většině a na turné před pauzou jsem kývl. Byť s obavami, protože co platí u Vítka v pondělí večer, může být v úterý ráno jinak, což nebyla žádná novinka, ale běžná rutina.

Dá se s tím naučit žít, ale pokud máte takový stroj jako Mandrage, pak je třeba plánovat a dodržovat smlouvy. Takže v tomto ohledu jsme měli všichni, a hlavně naše manažerka, poslední dobou poměrně pestrý život plný neočekávaných překvapení.

Udělat poslední koncert bez Víti je blbý po všech stránkách, ale neměli jsme jinou možnost. Naplánovat takové turné je práce skoro na rok dopředu s neuvěřitelnými investicemi a skipnout to celé tři dny před začátkem, protože na to nemáš právě náladu, je strašnej průser.

Chápu, že mluvit o penězích není vhodné, ale nikdo z nás nemá plonkový milion, aby všechny ty pokuty poplatil. Víťa má sice celoživotní trable a kapela se na něj nezlobí, ale tyhle situace nás provázely čím dál častěji, takže v jednu chvíli jste nucen to celé zastavit. U Vítka je ten problém, že jednou tvrdí, že chce strašně hrát, protože mu kapelové pauzy nedělají dobře, a podruhé že nechce hrát vůbec. Čert aby se v něm vyznal.

Jako na houpačce to bylo celou dobu, ale takhle to nefunguje ani v mateřské škole, natož když svým jménem podepisujete smlouvy. To bychom také mohli za chvíli skončit všichni v kriminálu.

Nikdo po mně nemůže chtít, abych zastal funkci toho, který to potvrdí, ale stejně tak je mi nepříjemné ze sebe neustále dělat pitomce a tvářit se, jako že jsem slepej a úplně blbej. I přesto si konkrétně tohle bude muset Víťa zodpovědět sám.

Zdravotní i psychická situace u něj nebyla dobrá nikdy, ale já nejsem Víťův Ovčáček a do hlavy mu také nevidím, takže bavit se o jeho psychice mi nepřísluší.

V našich začátcích to byl jeden z nejhodnějších a nejmilejších lidí, které jsem znal. Určité komentáře o tom, že neunesl slávu a podobně, jsou naprosto mimo, ale naštěstí jsou to pouze ojedinělé štěky od lidí, kteří o tom nemají ani páru. Mě to sice nijak neuráží, protože věřím, že lidé nejsou hloupí, pouze někteří jsou méně informovaní.

Naopak mě překvapila ohromná vlna solidarity našich fanoušků, kteří i přesto, že tuší, že za životním stylem frontmana Mandrage není nic dobrého, tak za kapelou stojí.

Češi mají úžasnou vlastnost dělat si ze všeho čurdu a jsou v tom velmi důmyslní. Samozřejmě sranda je to do té doby, než se vás to začne týkat, ale s tím se bohužel nic dělat nedá. Já jsem vůči tomu imunní, ale mě se to moc netýkalo. Jediné, co mě trochu znepokojuje, je ta bulvární agitka, která se snaží za pomoci domněnek z členů kapely udělat idioty.

Přestože se Víťovi kapela snažila všemi možnými prostředky vyjít vstříc víc než kdokoli jiný, nikde jsem se ještě nedočetl, že Víťa je dospělý svéprávný člověk a má svou rodinu. Já mám také svou rodinu a děti a to je pro mě naprostá priorita kapela nekapela.

Nijak. Víťa se nikdy do ničeho nezapojoval. Víťa dotáhl ten rokenrol k absolutnímu maximu a klidně bych ho chováním přirovnal k Jimu Morrisonovi. Nikdy jste nevěděl, co právě udělá, a zatímco ostatní trnuli hrůzou, on byl v klidu. A to opravdu nemyslím nijak ve zlém, ale spíš mě to baví. Víťa je hvězda, už jenom proto, že se jí nikdy netoužil stát.

Já k tomu došel už v roce 2012, kdy byla situace dost podobná, akorát se nám podařilo Víťu přesvědčit, že by měl se sebou něco dělat. Kapela mu zařídila vše, co k tomu potřeboval, včetně odborné pomoci. Bohužel se to už tenkrát nesetkalo s úspěchem. Nicméně je docela prča, že jsme dokázali bulvár tahat za nos přes deset let.

Kdybychom chtěli, tak to zazdíme znovu, akorát v kapele už z té situace panovala celková apatie a přenášelo se to na všechny, takže jsme si řekli, že nemá smysl s tím bojovat a půjdeme na porážku dobrovolně a se vším všudy.

Už delší dobu jsem nemohl vydržet tu tíhu být s jeho démony spojován, protože se neostýchal veřejně vystupovat v dost divných stavech. Chtěl jsem kapelu opustit už dávno, ale vzhledem k tomu, kolik slavných písní se mi podařilo s kapelou napsat, tak jsem ji měl rád jako své dítě, a to taky nikdy neopustíte. Měl jsem tu kapelu opravdu rád.

Nejsem Sibyla, ale momentálně myslím, že ano. Jak už jsem zmiňoval na začátku, tato kapela je složená z pěti různých osobností a každý máme na věci pět rozdílných názorů. Kapelu zakládali Vít s bubeníkem Matyášem Vordou ještě jako děti. Já jsem zase autorem osmdesáti procent našich písní, včetně všech největších hitů. U těch začátků jsme byli všichni a společnými silami jsme ji vytáhli z nuly do topu. Bez kohokoli v této kapele by nikdy nebyla tam, kde je.

Značka Mandrage patří všem rovným dílem, ale tohle není otázka nějaké blbé značky. V tomto okamžiku vyměnit Víťu za někoho jiného jako kus za kus by bylo asi neuctivé. Stejně neuctivé je i všechnu tu mnohaletou snahu spláchnout do záchodu a strčit hlavu do písku. Těžko soudit, co je v této situaci dobře a co špatně. Na jednu stranu se mi strašně ulevilo, na druhou mě mrzí, že jsem nedostal na výběr.

Bylo to strašné. Když pominu organizační stránku, která byla pro nás doslova smrtelná a vyžadovala maximální nasazení všech, tak to bylo emoční utrpení. Myslím, že někteří z nás byli na pokraji zhroucení. Když jsem viděl všechny ty plačící lidi, měl jsem co dělat, abych to ustál. A to mě jen tak něco nepoloží.

Tímto bych ještě jednou strašně rád poděkoval všem hostům, kteří se uvolili s námi zahrát, a hlavně fanouškům, že se na nás nevykašlali. Myslím, že takhle emočně exponovaný koncert tady v historii české scény ještě nebyl. Pro mě osobně to byl jeden z nejtěžších dnů v mém životě vůbec.

Přes všechny mnohaleté snahy, které bych nerad rozebíral, se rozhodl pro vlastní cestu. Všichni bychom byli samozřejmě rádi, aby se mu dařilo v jeho nadcházejícím životě dobře, ale obávám se, že si svým vlastním rozhodnutím pod sebou podřízl větev. Strašně rád bych se mýlil, ale bohužel pokud nechce sám se sebou něco dělat, tak s tím nikdo nic neudělá.

Já to přestal řešit už dávno a omezil jsem své vnitrokapelní kroky pouze na skládání písní, protože snahy o změnu neměly žádnou odezvu. Nicméně někteří kluci stále věřili, že se vše v dobré obrátí, a mám pocit, že je to teď dost zlomilo. Takže si opravdu nemyslím, že by chtěl ještě někdo znovu podstupovat peklo, které jsme si prožili. Je to děsivý příběh, který by se měl ztvárnit a povinně pouštět jako prevence a varování.

Co mají v plánu ostatní, to netuším. Všichni jsme samozřejmě tušili, že to jednou přijde, ale tohle nenaplánuješ. Pro všechny je to strašně těžká situace, ale bohužel jediný, o koho se opravdu obávám, je Víťa, protože je na kapele existenčně závislý.

Já se už nějakou dobu věnuji tetování a mám v Plzni svůj tetovací salon se svojí klientelou. Docela jsem se v tom našel, strašně mě to baví a chtěl jsem plánovanou pauzu s Mandrage využít právě k této činnosti. Takže mé plány se nijak nezmění, akorát na to budu mít asi trochu víc času. Pokud máš zájem o kérku, tak mi napiš. Objednávky řeším přes svůj Facebook, Instagram nebo mail: tattoobolan@post.cz. Nějaký pěkný rukávek by ti slušel.

Jinak jsem kytarista s nůší plnou megahitů na volné noze, takže pokud by přišla nějaká zajímavá nabídka, tak mi bylo zrovna přiděleno více času, než jsem předpokládal.

Může se vám hodit na Zboží.cz: