Hlavní obsah

Patti Smithová neztratila bojovnost a sílu

Praha

Po konci covidových opatření se na českých pódiích střídá jedno velké pěvecké jméno za druhým, což skoro připomíná počátek devadesátých let po konci socialismu. I když nevyprodala stadion, neměla by mezi nimi zapadnout legendární Patti Smithová, který vystoupila v úterý ve zcela vyprodaném Foru Karlín. Ukázala živoucí podstatu rocku.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Patti Smith, v pozadí s kytarou její syn

Článek

I když Smithová sázela především na písně ze sedmdesátých let, nepřinášela žádnou vzpomínku na minulé doby.

Ukázala, proč byl rock po čtyři dekády hlavním vyjadřovacím prostředkem mladých umělců a nastupujících generací.

Roli v tom hrál nejen jeho ostrý zvuk, ale hlavně dával prostor pro svobodné vyjádření a šíření vlastních pocitů a názorů. Smithová jasně ukázala, že nešlo ani tak o formu, byť ta byla podstatná, ale hlavně o obsah.

Smithová v černém plandavém saku, které nosila v sedmdesátých letech, působila stejně jako před čtyřiceti lety, jen její rozpuštěné vlasy už nebyly černé, ale šedivé. Nechybělo jí ostří, naléhavost, bojovnost a kritičnost. Její hlas byl stejně nemilosrdný.

Ukázala, jak důležitá je gradace, když ve Free Money přecházela na konci do divokého křiku. Gloria, kterou koncert končila, byla esencí gradace a punku, kdy hymnické skladbě Van Morrisona dodala nezbytnou ironii.

A bylo to ještě patrnější, protože jádro koncertu tvořily písně z prvních alb, zejména z debutového Horses.

Občas to mohlo působit, jako by se Smithová vezla na vlně aktivismu, když opakovaně hovořila o potřebě chránit životní prostředí, abychom přežili.

Jenomže písně, které zpívala, byly čtyři desítky let staré, což je případ Ghost Dance věnovaného kmenu Hopi i coveru Neila Younga After The Gold Rush. A lidé jejímu poselství aplaudovali.

Úvodní Redondo Beach v rytmu reggae působilo, že s postupujícími léty budou hroty utlumené, ale opak byl pravdou.

Burcovala a přecházela v drsný až skřípavý projev polní velitelky svolávají do boje, protože je nutné ovládnout ulice. Končila však optimisticky, když na závěr zazpívala v přídavku People Have The Power.

Smithová však připomněla i své vzory a kořeny, když recitovala báseň Allena Ginsberga Footnote To Howl (nelze zapomenout, že sama začínala jako básnířka - pozn. red.)

V půlce koncertu, když po divokém závěru Free Money odešla do zákulisí, její kapela zahrála I Wanna Be Your Dog od Stooges a Lou Reedovo Walk On The Wild Side. Sama na „španělku” zahrála píseň Boba Dylana Wicked Messenger.

Samozřejmě nemohly chybět velké hity včetně Because the Night, které bylo vyznáním lásky k jejímu nyní už zesnulému muži Fredovi Sonic Smithovi, nebo Dancing Barefoot, na kterém se podílel Ivan Král.

Jeho jméno také vzpomněla, když uváděla jinou píseň, na které se podílel, podle ní úplně nejzdařilejší Pissing in a River.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Související témata:

Výběr článků

Načítám