Článek
Tohoto tématu se dotkne zejména píseň All That Lasts, v níž Dylan zpívá o touze chránit své blízké v dobách nejistoty. Vzpomíná rovněž, jak fungoval „normální svět“.
Čtyřiadvacetiletý Pablo Dylan kombinuje folk a rock. Jeho hudba je též inspirována písněmi jeho legendárního dědečka. Jako teenager hledal osobitý zvuk a experimentoval s různými hudebními styly. Několik let vydával různé hudební projekty a spolupracoval jako producent s Erykah Badu, A$AP Rockym či Brentem Faiyazem.
Po nějaké době, rozhořčený skutečností, že na prodejních číslech záleží víc než na tom, aby se v dnešní době vyjádřil jako umělec, si dal od vydávání hudby pauzu a na dlouhou dobu se zavřel pouze do studia. Takto nicméně začala jeho cesta písničkáře.
Jak říká, Solitude vzniklo okamžitě poté, co se vrátil z turné a vstoupil do nového světa. „Jsou to i mé vzpomínky na to, jak svět fungoval dříve. Inspirovaly mě aktuální události a konec normality ve společnosti. A samozřejmě legendy ze světa blues,“ říká.
Solitude otevírá řadu tří minialb, která se zabývají současnými světovými událostmi, jakými jsou sociální nespravedlnost a zuřící pandemie.
„Tato alba jsou mou interpretací naší doby. První je úvahou o osamělosti a vzpomínkách na zašlé časy. Druhé se bude jmenovat Fortitude a bude vyprávět o obavách, síle, revoluci a také o tom, co se stane, když se vrátí obrazy z minulosti. Třetí ponese název Renaissance a bude o možném oživení společnosti, o oživení, které musí přijít,“ tvrdí.