Článek
Nejen že představení pořádáte, vy jste projekt Rusalky ve Vysoké vymyslela. Jak vás to napadlo?
Bylo to trošku zamotané. Mám v Příbrami babičku, o kterou se starám. A o Vysoké u Příbramě vím dlouho, je to nádherné místo. Během covidu jsme přemýšleli, jaký další projekt bychom mohli s Opera studiem vytvořit. I proto mě napadlo oslovit Památník Antonína Dvořáka s návrhem na Rusalku. Kolegové souhlasili a nápad, že se bude odehrávat venku, už dotvořilo místo samo.
V zámku ve Vysoké Antonín Dvořák pobýval. Skládal tam Rusalku?
Ano. On to tam měl moc rád. Žena, kterou miloval jako první, si vzala hraběte Kounice, který vlastnil zámek Vysoká. Dvořák tam pak jezdil se svou ženou, která byla zároveň sestrou jeho první lásky. Zamiloval si to tam. Vůbec se tomu nedivím. Je to oáza klidu a člověka tam nemůže nic nenapadnout. Obzvlášť takového génia.
Takže nápad udělat operu v zámecké zahradě byl propojen s tím, že jsem věděla, že tam má Antonín Dvořák památník. Ale že tam Rusalku složil, jsem se dozvěděla až později. A pak už nebylo o čem přemýšlet.
Rusalka se na Vysoké dříve ale moc nehrála.
Ve chvíli, kdy mě to napadlo, jsem si říkala, tak tady určitě hrají Rusalku snad každý rok. Ale ono ne. Nehrála se tam sedmdesát let. V roce 1953 ji tam uvádělo pražské Národní divadlo. Avšak neuváděli ji v přírodních kulisách, ve kterých budeme my, měli postavené jeviště.
Co pro vás jako pro operní pěvkyni znamená, že nebudete zpívat v sále, na jevišti, ale v přírodě?
Je to hodně jiné. Chybí tam přirozené vracení tónu, což je nádherné na operních scénách, kde máte kontrolu zvuku, který se vám vrací. Používání dynamiky je věc, se kterou musíte pracovat a na niž potřebujete někoho, kdo umí prostor dozvučit. Musíte spolupracovat s někým, koho normálně u zpěvu ani nechcete. Tady to ale jinak nejde.
Máte také větší prostor pro pohyb.
Ano, to je také jiné a vlastně jsem na to zvědavá. Chceme využívat jenom toho, co nám prostor nabízí a co z něj budeme schopni načerpat.
V normálním představení probíhá výměna energií mezi divákem a jevištěm. Ale tady ve Vysoké k tomu bude ještě příroda. A to ta, ve které operu skládal Dvořák. Co víc si přát?
Budete zpívat Rusalku?
Ano, budu se v roli alternovat s Eliškou Gattringerovou, která bude zpívat na premiéře 19. 6. Reprízy pak budou 22. a 25. června.
Co pro vás role Rusalky znamená?
Všechno. Asi neexistuje zpěvačka, pro kterou by to nebyl sen. Pro mě je to zvláštní situace. S kolegy Sébastienem Bagnoudem a Vojtěchem Svobodou vedu Opera studio Praha. Původně jsem neplánovala, že budu Rusalku zpívat. Za to může moje paní profesorka.
Proč?
Trošku si v sobě řeším konflikt, že vedu studio a budu zpívat hlavní roli. Nechci, aby si lidé mysleli, že jsem si Rusalku vymyslela pro sebe. Tak to není. Má profesorka Helena Kaupová takhle nepřemýšlí, zná moje hlasové schopnosti a řekla, že kdy jindy, když ne teď. Je pro mě motorem a dodává mi sebedůvěru.
Kdo bude zpívat Vodníka?
Martin Vodrážka. Snažíme se dávat prostor lidem, kteří nejsou moc vidět. S tím souvisí to, že obsadit operu Rusalka je trochu těžší. Například prince by neměl zpívat člověk bez zkušenosti, protože by se mohl hlasově zničit. I do Rusalky musí člověk dozrát. Nezáleží jen na technice. K tomu jsou principy Opera studia Praha a objevování nových tváří nebo těch, které nemají dostatek zasloužených příležitostí. Martin to úplně splňuje.
Budete zpívat hlavní roli, do toho jste šéfka studia, producentka. Máte toho dost.
Je to náročné. Než přišla Rusalka, dělali jsme v době covidu dva velké projekty, takže teď už jde o třetí v řadě, který je v náročných podmínkách.
Co to bylo za projekty?
Prvním byl DramMatic, což je online divadlo, které existuje jen v 3D prostoru. Je to vlastně počítačová hra, do které vstupují lidé jako avataři a jdou si užít divadlo. Tím je takové Rudolfinum, kde se mohou potkat, povídat si a zhlédnout představení. Měli jsme domluvené přenosy i do Japonska, Kanady, Francie, Švýcarska.
Druhým projektem byla Mistrovská partie. Je to propojení dvou současných skladatelů, setkání dvou kultur i dvou hudebních generací. Jde o Dvě opery – Šaty, které svět neviděl od Jaroslava Krčka a Španělská hodinka od Maurice Ravela. Měli jsme mít premiéru v prosinci, to nám ale znemožnil covid. Takže k ní došlo až na festivalu Opera 2022. A teď nás čeká Rusalka Antonína Dvořáka.