Článek
Jeho dílo je, co do stylových východisek, ovlivněné fantaskním surrealismem, něžným poetismem, ale i tvarovou ostrostí kubismu. Výtvarný rukopis bezpochyby formovala i rodinná tradice reprezentovaná jeho dědem, sochařem Emanuelem Kodetem, i otcem, sochařem Janem Kodetem.
Vystavené oleje na plátně či desce zobrazují dvě základní témata, která hýbou lidskou společností, co svět světem stojí. Jde o neuchopitelnost víry a transparentnost krásy ženy. Leckdo by řekl, že jsou to naprosto odlišná a možná i antagonistická témata. Malíř však dokáže přesvědčit, že tomu tak nemusí nutně být.
Obrazy Kristiana Kodeta na nás hledí výraznýma očima (Kristus).
Olej na plátně Andělé je klasickým příkladem výše uvedeného tvrzení. Mezi dvěma rozevřenými křídly stojí krásná postava ladných tvarů. Vzdáleně připomíná dámy mistra Zrzavého, nebo ženské štíhlé skulptury matky rodu pravěkých lovců. Koneckonců i anděl, který je ve své podstatě bezpohlavní, může mít určitou erotickou přitažlivost.
Tu lze vycítit i u díla Hlava Krista, na kterém vidíme hlavu z profilu s dlouhými vlasy jakési androgynní osoby s vodorovným břevnem ve druhém plánu. Potutelný úsměv, připomínající ten, jenž má proslulá dáma v Louvru, a posmutnělý pohled vytvářejí dojem tajemství.
Právě oči jsou prvkem, který je na mnoha obrazech vnímán jako první bod, pomocí něhož lze vstoupit do malířova světa. Při pohledu na některá díla se dostavuje dojem, jako by diváka tváře z některých obrazů vedly pohledem a posléze symbolicky předaly dalším. Takový fenomén je znám z obrazáren některých hradů a zámků, protože na ně průvodci často upozorňují.
Na výstavě Kristiana Kodeta však žádné upozornění není třeba. Jeho obrazy se na návštěvníky dívají prostřednictvím namalovaných bytostí.