Noví Oscaři? Nic pro nás, říkají režiséři Ondříček, Zelenka, Svátek, Kny a Marhoul

Od roku 2024 zavedla oscarová akademie nová pravidla pro Oscara za nejlepší film. Filmy, které nebudou obsahovat dost etnických a sexuálních menšin, nebudou mít šanci na úspěch.

Novinky.cz proto položily českým režisérům a producentům dvě otázky.

1. Plánujete, že nově nastavené podmínky u svých projektů zohledníte?

2. Zlepší podle vás nová pravidla kvalitu filmů?

Jeho filmy a seriály opakovaně bodují doma i ve světě. Ceny na Českých lvech posbíraly například jeho projekty: Dabing Street (2018), Karamazovi (2008), Rok ďábla (2002) či Knoflíkáři (1997). S Rokem ďábla bodoval v roce 2002 i na MFF KV. Letos měl v kině premiéru jeho nový film Modelář.

Ve svém příštím hollywoodském filmu se pokusím tyto hovadiny zohlednit. Na moje české filmy se navrhovaná pravidla nevztahují.

Ale pokoušíme se prosadit distribuční vyváženost, tedy že na sedm hollywoodských filmů v americké distribuci budou připadat tři filmy evropské, z toho jeden z východní Evropy. Stávající situace v USA je nesmírně nefér a není dlouhodobě udržitelná.

Uznávaný filmař naposledy bodoval doma i ve světě se snímkem Nabarvené ptáče (2019). Získal za něj několik Českých lvů a Studentskou cenu UNICEF na filmovém festivalu v Benátkách.

1. V případě mého nového filmu o senátoru McCarthym by tato otázka měla směřovat na amerického producenta a ne na mě jako na režiséra. Nicméně se do nových pravidel bez problémů vejde.

2. Tím si nejsem zdaleka jistý. Vlastně se jedná o vynucenou rozmanitost, která může v důsledku vyloučit některé výsostně autorské filmy, jako kupříkladu od bratrů Coenů. Musíme si ale také uvědomit, že nová pravidla se týkají jen a jen nominací na nejlepší anglicky mluvený film. Všechny ostatní kategorie jsou nedotčeny. Včetně té za nejlepší zahraniční film.

Držitel několika Českých lvů, konkrétně za televizní minisérii Dukla 61 (2018) a film Ve stínu (2012). Jeho Samotáři (2000) si odvezli diváckou cenu z filmového festivalu ve Varšavě. Příští rok má jít do kin jeho Zátopek.

1. Ne

2. Ne

Jeho film Úsměvy smutných mužů (2018) získal Cenu filmových fanoušků v rámci Českého lva. Televizní diváci mohou jeho práci znát mimo jiné z minisérie Stockholmský syndrom (2020). V současnosti dokončuje film pro děti Spící město.

Čistě hypoteticky, opravdu čistě hypoteticky – kdybychom chtěli, aby třeba náš film, který jsme letos v létě dotočili, dětské fantasy Spící město, zabodoval na Oscarech v roce 2024, měli bychom skoro šanci, protože tato pravidla kupodivu téměř všechna projekt splňuje.

Na filmu totiž pracovali kolegové, resp. kolegyně, kteří a které jsou buďto, světe div se, ženami nebo dívkami, pochází z etnických menšin, mají jinou sexuální orientaci než většina z nás, nebo jsou kupříkladu částečně nedoslýchaví. Ale pořád by to bylo procentuálně málo.

Museli bychom proto ještě trochu „upravit” realitu: minimálně jednu chlapeckou roli bychom museli předabovat holkou a tvrdit, že je to od scénáře dívka nebo alespoň transgender. Dalšího z herců bychom museli v obrazové postprodukci trochu víc ztmavit, abychom ho následně vydávali za dítě Hispánců nebo potomků z pacifických ostrovů. Jeden z nás, tedy z hlavních profesí tvůrčího týmu, by musel, alespoň na nějaký čas změnit sexuální orientaci, nebo alespoň deklarovat odlišnou...

Na její zimní komedii Ženská na vrcholu (2019) přišlo do kin 270 tisíc diváků. Nyní s ní soutěží na 42. festivalu české filmové komedie v Novém Městě nad Metují.

Pro malou a etnicky nekomplikovanou Českou republiku jsou oscarové podmínky trochu irelevantní. Ve štábech navíc máme homosexuály, cizince, handicapované. Je to zde samozřejmostí.

A zvýhodnění žen? Chci stát před grantovou komisí a být zvýhodněna například s horším scénářem před mužským autorem s lepším scénářem s hodnocením: nojo, je to ženská, tak jí to dáme?

Jsem producentka a režisérka a opravdu to nemáme my ženy lehké, ale v některých oborech je to naopak. Zdravotní bratr je fajn, ale od přírody je častěji lepší ošetřovatelkou žena a zase například gynekologa si žena nevybírá podle pohlaví, ale důvěry.

A navíc o rovný přístup a identické možnosti, jak uspět v kinematografickém průmyslu stejně jako v ostatních oborech, se přece zaslouží talent a píle a ne kolečkové křeslo nebo indiánská matka z Amazonie. Když přinese producentovi někdo scénář, hodnotí jeho potenciál a nechce k textu fotografii autora...