Článek
Přestože první knižní životopis Karla Engliše vyšel již v době jeho největší slávy, je tato mimořádná osobnost meziválečné doby téměř zapomenuta. Dobře napsaná a ze všech dostupných pramenů čerpající biografie Martina Hlaváče, kterou kazí jen množství hloupých tiskových chyb, by to snad mohla trochu změnit.
Autor jako první podrobněji popisuje Englišův soukromý život a opravuje některé tradované omyly. Ten první se týká hned jeho sourozenců: běžně se uvádí, že jich měl osm, Hlaváč ale dokazuje, že devět.
Engliš by mohl sloužit co příklad pro tvrzení, že talent a pracovitost dokážou přebít hendikep nízkého sociálního původu.
Narodil se coby desáté dítě chudého řezníka ve slezské Hrabyni, přesto ho rodiče dali na studia, ale na živobytí si při tom musel vydělávat sám kondicemi u movitějších spolužáků. Tímto způsobem se protloukal nejen na opavském gymnáziu, ale také na pražské právnické fakultě, kterou absolvoval v roce 1904.
Díky přímluvě svého učitele Albína Bráfa získal místo ve vídeňském Zemském statistickém úřadě, ale vždy toužil po vědě, takže se v roce 1910 habilitoval na české technice v Brně pro obor národní hospodářství, finanční vědy a statistiky – o rok později pak získal místo mimořádného profesora.
Muž v poutech logiky
Do politiky přivedla Engliše ctižádost již v roce 1913, kdy se stal poslancem Moravského zemského sněmu za lidovo-pokrokovou stranu majitele Lidových novin Adolfa Stránského. Tato strana, která po válce splynula s Kramářovou Národní demokracií, nejlépe odrážela Englišovy liberální politické a ekonomické názory, kterým zůstal věrný po celý život.
Stranická kariéra ho ale nikdy nelákala, v roce 1925 ze strany vystoupil, a v politice byl i předtím spíše jako respektovaný odborník než stranický nominant.
S Aloisem Rašínem vedl půtky o koncepci měnové politiky, odmítal jeho úsilí o deflaci a za krize ve 30. letech prosadil nutnou devalvaci koruny. Kromě Edvarda Beneše za první republiky nebyl nikdo členem tolika kabinetů, a to přesto, že rád hrozil rezignací a několikrát svou hrozbu i splnil.
Martin Hlaváč Engliše líčí jako poněkud amúzického workoholika, kterého jeho přítel, právník František Weyr, trefně charakterizoval jako „muže v poutech logiky“.
Engliš s dětmi z prvního manželství a druhou manželkou Valerií, kterou si po rozvodu s první ženou nejprve najal jako hospodyni a vychovatelku.
Minimální důchod
Přestože nerozuměl literatuře a odmítal celé moderní výtvarné umění, inicioval v roce 1938 těsně před záborem Sudet Německem převoz ostatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic do Prahy. Jako guvernér Národní banky také včas odeslal část měnového zlata do Londýna.
Za války žil v ústraní a pracoval na svém teoretickém díle. Po válce se marně pokusil zapojit se do tehdejšího politického dění, na konci roku 1947 byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy. Z postu ho odvolal hned v časech komunistického převratu akční výbor.
Jeho synovi se podařilo odejít do zahraničí, jedna z dcer byla s manželem při pokusu o totéž zadržena a odsouzena k dlouhému trestu – z vězení se dostala až s pomocí ministra Vavra Šrobára, který na Englišovu prosbu intervenoval u samotného Gottwalda.
V roce 1952 mu byla zabavena vila v Praze a po jistém úsilí se mu podařilo získat povolení odstěhoČlověk vat se do rodné Hrabyně. Důchod mu byl snížen na minimum, rodinný majetek „znárodněn“, jeho knihy vyřazeny z knihoven.
V rodné obci přežíval s manželkou pod dohledem StB jen díky pomoci příbuzných a přátel. Jeho spisy i vzpomínkové práce začaly vycházet až po roce 1989, některé ale zůstávají nadále v rukopisech.
Martin Hlaváč: Karel Engliš.
Ekonom, který pomohl vybudovat Československo. Universum, Praha 2022.
Může se vám hodit na Zboží.cz: