Článek
"Měl jsem v životě vždycky více štěstí než rozumu. Nabídka natáčet film mi jako filmovému začátečníkovi spadla z nebe. Dalším štěstím bylo, že jsem při práci na tomto snímku byl obklopen lidmi, bez kterých by ten snímek nemohl mít úspěch. Více než ceny a medaile, které jsem za tento film dostal, bylo pro mne celoživotní přátelství s Bohumilem Hrabalem. Tahle cedule by správně měla patřit jemu," prohlásil Menzel.
Film měl premiéru 18. listopadu 1966. O rok později získal Oscara jako nejlepší cizojazyčný film.
"Nemyslel jsem si, že si na ten film po padesáti letech ještě někdo vzpomene," uvedl ke snímku natočenému podle stejnojmenné Hrabalovy novely režisér. Spolu s Menzelem dorazili například Jiří Somr, Jitka Zelenohorská, Naďa Urbánková, kameraman Jaromír Šofr nebo představitel hlavní role železničářského eléva Miloše Hrmy Václav Neckář.
"Vzpomínám si, jak jsem procházela dveřmi na nádraží a byly tam ty moje křivé nožky v punčoškách, a potom pochopitelně nezapomenutelná scéna na roztrženém kanapi s Vaškem Neckářem," vzpomínala Urbánková.
Snímek podle vzpomínek účastníků natáčení nevznikal v dnešní dopravní kanceláři, ale v čekárně, která je prostornější. Na kancelář přednosty, kde odbojářka Viktoria v podání Nadi Urbánkové spolu s Milošem Hrmou přetrhli ve slavné scéně kanape, se změnila tehdejší zavazadlovna staničního dělníka, později reléová místnost.
Ve filmu se objevilo několik obyvatel Loděnic, například tatínka Miloše Hrmy si tenkrát zahrál skutečný železničář a tehdejší náčelník stanice Bohumil Cajthaml. Bývalý starosta Loděnic Karel Paták se ve snímku objevil v roli vojáka wehrmachtu.