Miloš Zapletal a jeho život za zády slavných

„Moje kniha je zejména o životě a práci těch slavných, kteří začali svoji kariéru většinou před několika desetiletími, kdy jsem s nimi pracoval a za jejichž zády jsem žil. Většina z nich je populární dodnes,“ píše na jejím začátku Miloš Zapletal.

Knihu označuje za své pracovní paměti. Její napsání mu přišlo přirozené, právě proto, že v showbyznysu působil padesát let. „Setkal jsem se a spolupracoval jsem s mnoha zajímavými lidmi. A protože jsem toho hodně zažil, řekl jsem si, že by to mohlo být zajímavé také pro čtenáře. I ten pohled do showbyznysu uplynulých padesáti let,“ říká Miloš Zapletal.

V knize píše o řadě umělců, svých kolegů, přátel. Její příprava pak byla záminkou k setkání s mnohými z nich. „Protože si spoustu věcí nemusím pamatovat přesně, tak s těmi hlavními protagonisty jsem se scházel. Byla z toho několikahodinová setkání, například s Michalem Kocábem či Bolkem Polívkou to bylo příjemných několik hodin,“ dodává.

První slavný člověk, se kterým se Miloš Zapletal v životě setkal, byl rocker Petr Janda z Olympiku. Jenže, když se ti dva poprvé viděli, o slávě se mluvit nedalo ani náhodou. Bylo to totiž v porodnici. „Blízkost s Petrem Jandou je nám daná od narození. Na stejném porodním sále jsme se narodili pouhý den po sobě, a tak jsme tam společně, jako novorozeňata, strašně ječeli. Pak jsme měli pár desítek let pauzu a setkali jsme se až ve skupině Olympic, již jsem řadu let manažeroval. Stýkáme se dodnes,“ píše k tomu mj. Miloš Zapletal ve své knize.

„Já jsem byl vysokej a hodnej a on mrňavej a vzteklej. Ale charakter a odvaha v něm byla ohromná. Náhodou jsme se potkali v Teplicích, kde jsme dělali Divadélko poesie. Karel recitoval a já dělal pantomimu. Pak šel Karel na vojnu a já do Ostravy do rádia. Po nějakém čase jsem potkal Mirka Kováříka, velkého propagátora poezie, který mi řekl, že se Karel z vojny vrátil a zpívá zajímavé protestsongy.

Domluvil jsem se s tehdejším šéfem olomouckého DEX klubu a pozdějším ministrem kultury Pavlem Dostálem, u kterého zrovna vystupoval. Natočil jsem jeho recitál, v rádiu prosadil vysílání jeho protestsongů, kde jsme postupně natočili asi čtyřicet písní, které se podařilo uchovat. Později slavné songy - Pieta, Nevidomá dívka. Salome, Anděl a další - jsem vysílal ve svých rozhlasových pořadech, samozřejmě včetně Bratříčku, zavírej vrátka" říká Miloš Zapletal.

Po jeho emigraci se s ním setkal jen jednou v Mnichově. „Když se vrátil, tak jsem ho nevyhledával, protože kolem něj bylo strašně moc lidí, potkal jsem se s ním dvakrát, jednou někde na ulici a jednou, když jsme s Michaelem Kocábem dělali velkolepou akci Adieu Sovětská armádo k odchodu posledního ruského vojáka z naší republiky.

Na jaře roku 1994 jsme se náhodně potkali na letišti. Byl na mě hrozně nepříjemnej a já si říkal proč? Mrzelo mě to, a tak jsem mu napsal poměrně ostrý dopis. Odpověděl mi velice hezky, omlouval se a chtěl si všechno vyříkat na pivu. Všechno to vlastně bylo kvůli mým dvěma kolegům, se kterými jsem tehdy odlétal pracovně do Řecka a on je neměl rád. Jenže na pivo bohužel nedošlo, protože krátce poté zemřel,“ vzpomíná Miloš Zapletal.

V ostravském rozhlase a později i v televizi v druhé polovině šedesátých let vysílal svůj pořad Krajánek. Rovněž zábavné a hudební programy. Když Miloš Zapletal po 68. roce musel odejít z rádia, nabídl mu kapelník skupiny Flamingo Richard Kovalčík, jestli by kapele a Marii Rottrové nechtěl dělat manažera.

„Začal jsem a učil jsem se, co to vlastně manažer je. Oficiálně jsem ale byl vedený jako konferenciér, protože manažeři tehdy nebyli. S Marií i s Richardem jsem se velice lidsky sblížil. Richard bohužel v roce 1975 zemřel, ale přátelství s Marií trvá dodnes,“ vypráví Miloš Zapletal.

„Tehdy jsem ani pořádně nevěděl, co mě čeká, ale postupně jsem se staral o chod kapely, včetně servisu pro Marii Rottrovou a Petra Němce. Manažer organizuje zkoušky, zajišťuje hotely, natáčení a v neposlední řadě domlouvá s pořadateli koncerty. Mojí starostí bylo rovněž pečovat o finance skupiny.

Důležité pro manažera byly kontakty s médii, která vždy ovlivňovala popularitu umělců. Využil jsem roky své práce v rozhlase i v televizi. Nikdo mě však nic neučil, byl jsem zkrátka manažer samouk. A Marie Rottrová se skupinou byly mými pokusnými králíky...,“ směje se dnes.

Nejraději Miloš Zapletal vzpomíná na léta, kdy s Bolkem Polívkou dělali jeho televizní Manéž. „Práce při natáčení byla nádherná, protože s Bolkem je práce vždycky krásná. Byl jsem minoritním spoluautorem scénáře, protože Bolek je Bolek a vymýšlel fóry. Já jsem například vymyslel, že pozveme Pavla Bobka, který bude s Bolkem zpívat písničku Obludárium, při které budou mít omotanou gumu kolem obličeje, což vypadalo hodně legračně,“ říká.

Hlavně však dělal dramaturga a jeho hlavním úkolem bylo sehnat hosty, případně vymyslet „co s nimi“ v Manéži. Rovněž sledovat při natáčení, zda je vše tak, jak má být.

S Bolkem Polívkou to prý jednoduché není. „Když jsme se namlouvali kolem televize, tak mi do telefonu jednou řekl: ,Pane Zapletale, jen abyste to věděl, já jsem těžko organizovatelný člověk.‘ A měl pravdu. Ale dneska jsme jedni z nejbližších kamarádů, přesto, že už dlouho nespolupracujeme.“

„Samozřejmě jsem zažil krásné roky i s Marií Rottrovou, Olympikem, Lucií Bílou a dalšími, včetně některých Miss. Například s Táňou Kuchařovou, dnes Taťánou Gregor Brzobohatou, jsme velkými kamarády, dodává.

Ke své knize Miloš Zapletal říká, že čtenář od ní nemá čekat bulvární zprávy. „Sepsal jsem knihu vzpomínek a zážitků, o kterých si myslím, že jsou zajímavé. V životě jsem pracoval s kvalitními a zajímavými lidmi a přišlo mi hezké se o zážitky s nimi podělit se čtenáři,“ vysvětluje svou motivaci s tím, že ačkoli má na svém kontě už tři knihy, nepovažuje se stále za spisovatele, ale zatím jen za „sepisovatele“. „Ale psaní mě ohromně baví,“ říká Miloš Zapletal.

Může se vám hodit na Zboží.cz: