Článek
Proč jste se rozhodly vystavovat díla Milana Kozelky?
Pavlína Morganová: Milan Kozelka byl výraznou osobností české neoficiální scény, svou tvorbou zasáhl do řady oblastí umění, propojoval různé kulturní enklávy a sociální vrstvy tehdejší společnosti. Na jeho osudu je možné ukázat, jak složité bylo pro nekonformního jedince přežít v totalitním režimu, ale zároveň kolik se toho v době nesvobody dalo dělat.
Jana Písaříková: Nebyl jen zajímavý autor performancí a literárních, především beatnických textů, provokatér a intelektuál, ale také člověk, který dokázal překonat v mnoha ohledech bezútěšné sociální a kulturní prostředí, z něhož pocházel. Nalezl si svou vlastní autentickou cestu k umění a svobodnému životu v totalitní zemi. V tom je pro mě nejvíc inspirující, v tom je jeho síla. Známe to všichni, šance v životě něco dokázat nejsou stejné pro všechny. I v umění osud jedince do jisté míry definuje to, jaké má rodinné zázemí, jakého se mu dostane vzdělání a další.
Z čeho vycházel právě on?
Písaříková: Byl autodidakt, ukončil pouze základní školu, v šestnácti odešel z domova a začal se toulat. Byl opakovaně trestán, za napadení veřejného činitele. Například v roce 1969 se účastnil demonstrací připomínajících smrt Jana Palacha a nesouhlas s okupací. V jejich průběhu nějakému policajtovi údajně nasadil koš na hlavu. Později seděl za příživnictví a neplacení alimentů. I přes všechny tyto okolnosti se stal od počátku 80. let výraznou osobností neoficiální výtvarné scény.
Co je na něm zajímavé, je i to, že po roce 1989, na rozdíl od svých kolegů umělců, se nezapojil do institucionálního provozu umění. Nezačal si budovat akademickou kariéru, nezačal pracovat v muzeích a galeriích. Po roce 2000 se přiklonil k formě angažované performance, která má především působit na co nejširší spektrum společnosti. Největší pozornosti a respektu se tak v podstatě po celý svůj život těšil zejména v prostředí mladého umění.
Co všechno z jeho díla výstava obsahuje?
Morganová: Je první komplexní přehlídkou Kozelkovy rozmanité tvorby. Bylo ji možné realizovat především díky Vladimíru Meistrovi, který ve svém archivu shromáždil nesmírně obsáhlou dokumentaci Kozelkovy tvorby. Přestože se pokoušíme zachytit všechny aspekty Kozelkova díla včetně jeho literární činnosti, důraz je kladen na jeho unikátní bodyartové a landartové akce z počátku 80. let, které mají své důležité místo v českém akčním umění.
Písaříková: Věřím, že výstava rozšiřuje vědění dějin výtvarného umění, respektive dějin akčního umění 80. let o další zajímavý segment. Právě na 80. roky se zaměřujeme především. Zachycujeme moment transformace Kozelky básníka do multimediálního umělce. Představujeme komplexní dokumentaci jeho bodyartových akcí na řece Vydře a Hamerském potoku a vůbec poprvé výstava zveřejňuje další dosud v podstatě neznámé Kozelkovy umělecké performance.
Co je zajímavé, součástí výstavy je nejen fotografická dokumentace performancí, která je pro tento typ dematerializované tvorby typická. Velká část Kozelkových akcí se dochovala pouze v podobě textového záznamu a také skic. Skici a textové záznamy jsou pro dokumentaci akčního umění v českém prostředí poměrně ojedinělé a bylo zajímavé s nimi v rámci výstavy pracovat.
Kdo je Vladimír Meistr?
Písaříková: Byl Kozelkovým přítelem od mladých let z Karlových Varů a byl současně také jeho, řekla bych, kronikářem. Přepisoval jeho básně. Kozelka mu věřil, takže u něj nechával i svoje kresby, dokumentace akcí a další díla, protože on sám nikde trvale nebydlel a věděl, že u Meistra budou v bezpečí. Myslím si, že pro každého člověka je štěstí potkat svého kronikáře. Navíc mi z toho vyplývá jeden obecný postřeh: Tomu, že jste umělec nebo že jste v jakékoliv činnosti dobrý, musíte především věřit vy sami a potom potřebujete, aby vám to věřil ještě alespoň jeden člověk. Potom, když budete skutečně vytrvalí, tak je tu jistá naděje, že zde zůstane něco trvalé hodnoty.
Vychází také Kozelkova monografie, která má být komplexní zprávou o Kozelkově životě. Bylo těžké k ní sehnat materiály?
Morganová: Kniha Svázáno do Kozelky též vychází z bohatého archivu Vladimíra Meistra, zasvěcené studie do ní však napsali Martin Machovec, analyzující Kozelkovu literární tvorbu, Jana Písaříková, která se zaměřila na komplexitu Kozelkovy tvůrčí osobnosti, a já na performativní tvorbu. Knihu pak doplňuje řada textů Kozelkových přátel a souputníků, kteří na něj vzpomínají v dobrém i zlém.
Písaříková: Určitě by toho šlo o Kozelkovi napsat víc, jeho osobnost i tvorba je stále obklopená mnoha historkami a je velmi těžké určit, co z nich se všechno zakládá na pravdě a co už byla jen fikce, kterou kolem sebe vytvářel i sám Milan Kozelka. My jsme se soustředili především na jeho tvorbu.
Jaké v ní lidé mohou vidět fotografie?
Morganová: V knize jsou reprodukovány téměř kompletně dokumenty z Kozelkových akcí a performancí. Je zde ale i prostor pro četné fotografie z jeho života. Závěrečná barevná obrazová část pak představuje výběr z autorových kreseb, skic a koláží.
Písaříková: Návštěvníci výstavy, ale i čtenáři knihy se mohou těšit například na fotografie z jeho radikálních bodyartových akcí na řece Vydře, dále je tam dokumentace z jeho kolektivních akcí, jako je například vítání podzimu. Velmi zajímavá je i dokumentace bytové vernisáže, na které Kozelka prezentoval svoji tvorbu a kterou lze v mnohém považovat i za dobový dokument dotýkající se toho, jak se vlastně médium výstavy a rituál vernisáže v čase proměnil.
Mezi mé nejoblíbenější fotografie patří ty, na kterých jsou zachycené instalace a akce, v nichž Kozelka používá kameny. Je z toho patrná fascinace tímto typem přírodniny. V podstatě se je snaží přimět k tomu, aby hořely, levitovaly na vodní hladině nebo se vznášely. Usilovat o nemožné a střet odlišných přírodních živlů jsou ostatně jedním z podstatných rysů Kozelkovy tvorby.
Může se vám hodit na Firmy.cz: