Michal Hrůza: Nenechme si svá světýlka zhasnout

Vysvětlení je pro mě velice široké. Obecně platí, že když v něčem nejsme spokojení, něco nás trápí a jsme nešťastní, můžeme to označit jako tmu. Světlo je naopak naší nadějí, protože ji může ukončit. Když je zhasnuto, je tma. Když rozsvítíte, tma je rozptýlena. Album vybízí k tomu, abychom si nenechali svá světýlka zhasnout.

Písničky tvoří příběh, který lze vnímat v mnoha rovinách. Stala se mi ale věc, která se mi nikdy předtím nepřihodila. Když jsem si poskládal písně tak, jak budou na desce za sebou, a pak si napsal jejich názvy, vzniklo z toho sdělení. Naprosto přesně vystihuje obsah desky. Doplnil jsem do něj jen pár krátkých slov, která ho spojují.

Mám ji z celé desky nejraději. Víte, mám rád filmy s dobrým koncem. A vnímám-li své album jako celek, je jeho závěr podstatný.

V osobních vztazích se někdy můžeme pohádat, neshodnout, rozkmotřit. Ale když pak k sobě zase najdeme cestu, tedy když dojde k propojení, přináší to pocit štěstí. Má sice trochu jinou podobu, než jaké mělo na začátku, je však možná mnohem pevnější a jasnější. Je jako dobrý konec filmu.

Jsem člověk, který vnímá a cítí své okolí. Tak, jak se vyvíjejí mé soukromé vztahy s manželkou, dětmi nebo rodiči, vyvíjejí se i vztahy ve společnosti. Všímám si toho a mám potřebu zpívat o tom, jak to vidím a vnímám. Naše společnost je momentálně rozdvojená a to představuje tmu. Neměli bychom se do ní ale nechat zatáhnout, jelikož se staneme součástí sporu. Každá krize se navíc dá vyřešit, a dá se vyřešit dobře.

Čím jsem starší, tím menší je můj strach ze tmy. Když vidím, že ji někdo šíří způsobem, který už znám, připadá mi to až úsměvné. Zároveň si jsem vědom toho, že i já jsem někdy šiřitelem tmy. Jsou chvíle, kdy se chovám špatně. Vím už ale, že se musím zklidnit a daný problém vyřešit.

Volala mi nedávno dcera mého kamaráda a řekla mi, že bude v Pardubicích pořádat demonstraci, kterou zaštítí organizace Milion chvilek pro demokracii. Já se zeptal, proč se vlastně něco takového bude znovu konat. V době, kdy to bylo důležité, jsem se demonstrací zúčastnil, v Berouně jsem na jedné dokonce vystoupil. Bylo to skvělé.

Nejsem si ale jist, jestli teď ještě mají nějaký smysl. Lidi už přece dali jasně najevo, že nechtějí, aby se u nás někdo pokoušel dělat všechno po svém, a co si o tom myslí. Neznamená to nutně, že jsou další demonstrace zbytečné. Mně už se na ně ale moc nechce, protože už jsem dal svůj názor najevo.

Nebyli jsme tam moc dlouho, ale zaregistroval jsem, že je tam svoboda slova a názoru vnímána jinak než v Evropě. Třeba lidé ve velkých městech, kteří nemají rádi Donalda Trumpa. se to nestydí říct naplno. V metru jsme viděli značku, která vypadala jako zákaz kouření, ale při pohledu zblízka se ukázalo, že je to přeškrtnutý Trump.

V Americe jsem si také uvědomil, že Evropa je teď pro mě politicky nejlepší místo na zeměkouli. Když vidím, co se děje v jiných částech světa, jsem šťastný, že mám domov právě tedy. Jen si musíme pohlídat, abychom se v ní tolik nebáli. Strach totiž umožňuje mocným manipulovat s námi.

Jsou velmi důležité. Když Čech opustí svou malou zemi, vidí ji najednou s odstupem. V Americe jsem si díky tomu upřímně uvědomil, že jsem hrdý na to, že jsem Čech. Zavítali jsme do české restaurace a v ní jsme dostali a viděli to nejlepší, co naše země má. Jedli jsme skvělé jídlo, na zdi visely fotografie Miloše Formana a Václava Havla a já byl na svou zemi náležitě pyšný.

Mrzí mě, že v České republice mnoho lidí špiní Havlův odkaz a ty, kteří jej hájí, označuje jako pravdoláskaře a dává tomu posměšný charakter. Copak jsou ale pravda a láska špatné? Jasně, dá se s nimi manipulovat, ale skutečný význam těch slov je v pořádku a představuje dobrou hodno

Do Austrálie, protože si myslím, že je skvělá. Je to ale hodně daleko. A také do Finska, země tisíců jezer. Mám pocit, že lidé na severu jsou si bližší a vzácnější.

Ačkoli ten samý dojem jsem měl třeba v Nizozemsku. Rád bych se rovněž podíval do Izraele, protože si myslím, že je to tam zajímavé.

Může se vám hodit na Zboží.cz: