Článek
Kanál Česká filmová klasika má za dva roky existence více než patnáct milionů zhlédnutí videí. Dostupných snímků výrazně přibylo v loňském roce. Vybídla vás pandemie k rozšíření nabídky?
Rozhodně ano. Přestože máme za to, že filmy patří hlavně do kina, vlivem pandemie se naše pozornost výrazně posunula do internetového prostředí. Spolu s technickým dodavatelem řešení jsme si povšimli značného nárůstu zájmu o online filmy.
Byť máme určitý plán přidávání titulů na platformu, které poté zasazujeme do kontextu na portálu Filmový přehled, nabídku jsme v rámci tohoto trendu dále rozšiřovali.
Žánrový, tematický i dobový rozptyl filmů na kanálu je značný. Nabízíte prvorepublikové snímky, budovatelskou propagandu, kvalitní poválečnou tvorbu či třeba animovaná a dokumentární díla. Podle jakého klíče je vybíráte?
Hlavním kritériem je právě časová a žánrová pestrost. Často jde o tituly, se kterými se na televizních obrazovkách nebo domácích nosičích běžně nesetkáte. Všechny nabízíme v HD kvalitě, u některých proběhlo digitální restaurování.
O které nepříliš frekventované tituly, na něž se jejich zveřejněním snažíte poukázat, jde?
Především krátkometrážní dokumenty, aktuálně jsme jich zpřístupnili na padesát. Ukazují pozapomenutou historii tuzemské kinematografie. Ať už šlo o produkci soukromých společností před rokem 1945, nebo filmy zadávané složkami státu, vznikla v tomto žánru celá řada inovativních snímků.
Za všechny bych jmenoval díla avantgardního režiséra Jiřího Lehovce, například Miliony na dlažbách z roku 1938 přibližující proces zpracování odpadu, k němuž napsal komentář Jaroslav Seifert.
Velkou pozornost věnujeme i etapám kinematografie, které nejsou tak renomované jako klasiky ze šedesátých let. Uvádíme třeba tvorbu Ladislava Helgeho nebo rané snímky Vojtěcha Jasného. Zvláštní část kanálu představují Czech Classics, kde videa disponují anglickými titulky. Poptávka po archivních filmech u mezinárodního publika je poměrně velká.
Národní filmový archiv spravuje i polistopadové filmy vzniklé do roku 1992, které poněkud zapadly v porevolučním přílivu západní produkce. Jsou na kanálu k vidění?
Práva na tyto snímky spadají pod Státní fond kinematografie, Národní filmový archiv s nimi ale na základě smluv obchoduje a reprezentuje je.
Z nabídky na platformě Česká filmová klasika bych zmínil dva pozoruhodné tituly, a to psychologické drama Byli jsme to my? v režii Antonína Máši z roku 1990, jež ukazuje normalizační realitu, a Zkouškové období od Zdeňka Trošky, které je naprosto unikátní tím, že do roztočeného filmu režisér začlenil tehdejší události roku 1989. V mnoha ohledech je to jeho umělecky nejhodnotnější snímek, který se však ve své době nesetkal s úplně vřelým přijetím.
O jaké z nabízených snímků je obecně největší zájem?
Zpočátku lidé vyhledávali takzvané filmy pro pamětníky, tedy ty, které si pamatovali z televizních obrazovek. Kanál si však už získal řadu fanoušků, kteří sledují celé spektrum naší nabídky, což nás moc těší.
Mezi nejpopulárnější patří filmy typu Bílá paní nebo Barbora řádí, čili komedie ze šedesátých let nebo z období první republiky. Hojně sledovaný je ale třeba i radikální a výsostně feministický počin Ester Krumbachové Vražda Ing. Čerta.
Loni jste v kinech uvedli zrestaurovanou satiru Kouř a na zrušeném ročníku festivalu v Karlových Varech mělo následovat drama Kočár do Vídně. Jak digitální restaurování pokračuje letos?
Pracujeme na snímku Až přijde kocour, který restaurujeme v italské Boloni. Mohu prozradit, že v Praze ve studiu UPP probíhá restaurování Skřivánků na niti. Pro vánoční uvedení jsme plánovali pohádku S čerty nejsou žerty, do kin se zatím nedostala.
Letos, pokud se situace vylepší, máme v plánu uvést zpět do kin až šest filmů, jejichž digitální restaurování financovali mecenáši Milada a Eduard Kučerovi.
Zatímco nově digitálně zrestaurované snímky avizujete čtyři, oznamujete také desítky digitalizací. Jaký je mezi tím rozdíl?
Digitální restaurování je finančně a procesně velmi náročná aktivita, vyžadující předchozí intenzivní výzkum. Zvažujete nejlepší zdroj pro digitalizaci, výběr referenční kopie, technický stav materiálů.
Zkoumáte, zda tituly například prošly cenzurou nebo byly uváděny i v jiných verzích. Je tedy o poznání obtížnější než prostý digitální přepis, kterým projdou nejen desítky hraných filmů, ale i nespočet dalších zpravodajských, dokumentárních či krátkometrážních titulů.
Tento rok rovněž pracujete na Videoarchivu…
Mnoho let se v Národním filmovém archivu setkáváme s díly autorů na pomezí kinematografie a výtvarného umění, například Radka Pilaře.
Před časem se na nás obrátilo Vědecko-výzkumné pracoviště AVU, které mělo bohatou sbírku pohyblivého obrazu a videoartu českých a slovenských umělců a umělkyň, s výzvou, abychom ji převzali a spravovali.
Významnou součástí projektu financovaného ministerstvem kultury je vybraná díla zpřístupnit široké veřejnosti, výstupem bude jejich online databáze a tematická publikace.
V dubnu se Národní filmový archiv zapojí do evropského projektu A Season of Classic Films se sedmi bezplatnými projekcemi vybraných titulů ze sbírek.
Vzhledem k pandemické situaci budou filmy zpřístupněny online, a když to bude možné, tak i fyzicky. Národní filmový archiv se v rámci tohoto projektu soustředí na téma hudebních doprovodů k němým snímkům.
Do června uvedeme zrestaurované a nově ozvučené tituly s doprovodným programem. Půjde o krátké snímky Jana Kříženeckého nebo třeba vysokohorské drama Bílý ráj v režii Karla Lamače s hudebním doprovodem Tomáše Vtípila.