Článek
Co skladba Stop pro vaši hudební dráhu znamená?
Především velký posun. Třeba jen v tom, že jsem se na ni autorsky podílela, což jsem v minulosti nedělala. Pokoušela jsem se sice tu a tam napsat nějaký text, ale tvorbě muziky jsem se dosud nikdy nevěnovala.
Na písničce Stop, ale i dalších nových, se podílím od začátku. Jsem u toho od prvního nápadu a už vím, že to v budoucnu nechci dělat jinak. Přesvědčila jsem se, že co si napíšu, je uvěřitelné a pravdivé. Pro každého zpěváka je to to nejlepší.
Co vás zaválo do popových vod?
Od čtrnácti let, tedy od doby, kdy o mém zpívání někdo ví, jsem prošla různými hudebními styly. Základem byl ale rock a většina lidí mě tak vnímala, jako rockerku. Bylo to i tím, že ze slavných písniček, které jsem na koncertech či různých představení interpretovala, byla většina rocková.
Před časem jsem si ale uvědomila, že už nechci vést žádnou vnitřní revoltu, jejímž vyjádřením pro mě byl právě rock. Vyrostla jsem koneckonců na popu, na písničkách Michaela Jacksona, Whitney Houstonové a dalších velkých zpěváků osmdesátých a devadesátých let. A tak jsem si z popu těch dob vzala inspiraci a našla se v jejím propojení se současným zvukem a češtinou v textech. Cítím, že to je to pravé.
Znamená to, že jste v svých dvaatřiceti letech dospěla do stádia, kdy už revoltovat nechcete?
Každý člověk vystřídá za život mnohá období. Jednou je šťastný, potom zase méně, někdy je nespokojený, jindy ano, občas se mu daří více v osobním životě, jindy naopak v pracovním. Dělo se to i mně a odráželo se to v písních, které jsem si vybírala a interpretovala.
Momentálně jsem v klidném životním období, kdy chci písněmi lidem rozdávat především radost. Ale nabídnu i texty k zamyšlení, pozastavení se, o čemž je ostatně i písnička Stop. Nechci kalkulovat a předem spekulovat, chci dělat hudbu tak, jak ji cítím.
Kdy jste ve svém hudebním životě nejvíce revoltovala?
V období, kdy jsem soutěžila v Hlasu ČeskoSlovenska, tedy v roce 2012. Nemělo to co dělat s nějakou vnitřní nespokojeností, tou jsem neprocházela. Bylo to proto, že jsem byla pod obrovským tlakem, kdy se ode mě pořád něco očekávalo.
Bylo mi čtyřiadvacet let, měla jsem za sebou účast v několika soutěžích nejen u nás, ale i v zahraničí, kde jsem reprezentovala Českou republiku na mezinárodních festivalech. Z Egypta jsem si v patnácti přivezla festivalové prvenství a také jsem uspěla na americkém Baton Rouge Senior Vocal Award. Byla jsem už takzvaně hotová zpěvačka.
Přesto jsem byla nucena pořád někoho přesvědčovat, že opravdu umím zpívat. Brala jsem to jako křivdu, proto ten vzdor, ta revolta. Necítila jsem se ve své kůži a myslím si, že to bylo znát i na mém chování.
Ráda bych se z toho konečně vymanila. Všechno, co mám za sebou, už o něčem svědčí. Nechci už nikomu dokazovat, že zpívat umím.
Neustálé obhajování toho, že jste dobrá zpěvačka, byla součást vašeho života. Na druhou stranu jste si to dělala tak trochu sama. V roce 2007 jste se například na scéně objevila jako L. B. P., tedy Little Black Peggy. Působilo to dojmem, že chcete začínat úplně jinak.
Přitom to tak nebylo. Byl to můj úplně první počin coby zpěvačky. První deska, první písničky. L. B. P. byl projekt, kterému jsem zapůjčila tvář a hlas. Vyhlédl si mě tehdy pro něj producent a já jako devatenáctiletá holka, která chtěla hlavně zpívat, se od něj nechala vést. S tím, jak bych chtěla prezentovat sama sebe, to nemělo nic společného.
Musím ale objektivně přiznat, že mě ty písně bavily a trochu jsem se na nich i podílela. Z té doby jsem si odnesla pocit, že snad jednou budu schopná si vymyslet a dopracovat nějakou melodickou linku a fušovat i do produkce.
V posledních letech cestujete světem jako zpěvačka projektu Rock The Opera. Co vám to dává?
Ten projekt je teď z pochopitelných důvodů přerušený, ale jinak úspěšně pokračuje. Na podzim bychom měli mít turné v Americe s Joem Lynnem Turnerem, jenž byl zpěvákem skupin Deep Purple a Rainbow. V létě byly v plánu Belgie, Nizozemsko, Německo, Itálie.
Být součástí téhle show mi dalo spoustu skvělých věcí. V první řadě sebedůvěru, kterou jsem předtím z části postrádala, a možnost zdokonalit se v angličtině. Joe Lynn Turner mě neustále učí pokoře a profesionalitě. Je to velká škola a já jsem vděčná za to, že mám možnost pracovat s takovým člověkem.
No a při ježdění s Rock The Opera jsem také přišla na to, že kdybych se rozhodla dříve, možná jsem to mohla se zpíváním zkusit i v zahraničí.
Teď už by to nešlo?
To netvrdím, ale momentálně nejsem v tomto ohledu ambiciózní. Mou prioritou je dělat hudbu v České republice a zkusit napsat nějakou super písničku, kterou si lidé budou zpívat i deset let po jejím vzniku. Věřím, že se to jednou povede.
Kdy jste došla k tomu, že si písničky budete skládat sama?
Musím přiznat, že to odstartoval Zbyněk Raušer, můj přítel a bubeník skupiny Portless. Říkal mi už asi před šesti lety, abych to zkusila. Já se tomu bránila, tvrdila jsem, že to neumím a učit se to nehodlám. Jenže potom jsem si sedla k počítači a naučila se pracovat s pár programy na skládání hudby. Začala jsem si za pomoci svého hlasu tvořit melodie i pomocné texty v češtině a pozvolna to začalo dávat smysl.
Potom jsem nějaké nápady přehrála Zbyňkovi a on mi řekl, že nejsou špatné a že bych se tomu měla věnovat dál. Když dostanete podporu od někoho tak blízkého, tak vás to takříkajíc nakopne. A já jsem člověk, který potřebuje být motivovaný neustále.
Píšete i texty?
Když se Zbyňkem složíme píseň, většinou už vím, o čem by měl být text. Píšu si průběžně pracovní, a potom oslovím textaře Lukáše Dvořáčka, který ho dokončí. Je výborný a dokáže zachovat slova i obraty, které v mém původním textu jsou.
Jaké máte další hudební plány?
Rádi bychom vystoupili na letních festivalech. První nás čeká 6. června na Okoři, pak by měla následovat série Létofestů. Nevíme ale, jestli v tomto roce festivaly budou. Pokud ne, uvidíme se s diváky až na podzim.
V plánu je natáčení live session ze studia, jejímž prostřednictvím chceme ukázat, jak zní naše hudba naživo. To je má priorita. Kapela a živé hraní. A také chceme dokončit další singl a klip. Zkrátka tvořit a tvořit.