Článek
Hlavní hrdinka vašeho seriálu je novinářka, která komentuje soukromý život svůj i svých blízkých, což na první pohled připomíná seriál Sex ve městě. Inspiroval vás?
Když jsem tuhle hrdinku měla načrtnutou v notýsku, o Sexu ve městě jsem ještě nevěděla vůbec nic. Ráda totiž píšu o ženských, které samy píšou. Mám pocit, že jiné postavy asi ani neumím. Asi je to mojí profesí – nejvíc znám ten svět „u stolu“, a ne ten okolo, nápady z něj mi hodně přinášejí kamarádky. Ale tohle znám opravdu do detailu.
Takže nápad na seriál o přátelích, co se znají z pískoviště, vychází z vaší osobní zkušenosti?
První popud přišel od Pavla Anděla, který byl na rodičovské dovolené, a stále mě vybízel, ať něco napíšu, hlavně z toho pískoviště, kam pořád chodil… Jenže zrovna pískoviště úplně nesnáším, a tak jsem ho pořád odmítala. Jsem samotář, to společenství matek s dětmi prostě dlouho nevydržím. Mám dvě děti, synovi je dvaadvacet, dceři deset let, takže to bylo dvakrát to samé.
Pro mě hrůza. Mám ale notýsek, kam si píšu různé postřehy, a najednou jsem zjistila, že se mi tam k tomuhle tématu vrší nápady, a tak jsem mu nakonec slíbila, že zkusím něco napsat. Druhou mateřskou jsem vlastně přežila jen díky tomu, že jsem psala scénáře k Noci s Andělem. I proto tenhle seriál nijak neopěvuje mateřství. Oni ti chlapi na mateřské jsou nakonec mnohdy i lepší.
Pobavila mě postava Arnoštky, která je závislá na internetových diskusích, kde se objevují slova jako manža a tuleníčko.
Kristýně Kociánové se za tu postavu neustále omlouvám, protože hraje zrovna takovouhle „blbku“, ale moc jsem ji tam chtěla mít, taková postava se nikdy v žádném seriálu neobjevila. Přitom ženských, které na mateřské takhle zhloupnou, je moc, a propadnou tomu i vysokoškolačky. Je to doslova mateřské ghetto.
Někomu se v něm líbí a znám i spoustu fajn ženských, které to zvládají dobře, ale já v něm trpím. Takže to popisuju poněkud zpovzdálí a někdy se tomu i vysmívám.
Kolik znáte chlapů na rodičovské, kromě Pavla Anděla?
Znám několik párů ze svého okolí – novinářky, herečky apod. – kde se matky a otcové v péči o dítě střídají a funguje jim to, ale domácnost zůstane vždycky na ženě. Pravda je, že mnohé z nich to těší, o děti se starají rádi. Můj muž taky poměrně často hlídal.
Zpočátku mu ani nic jiného nezbylo. Po porodu jsem byla těžce nemocná a asi dva měsíce jsem ležela v nemocnici, takže po dvou týdnech dal primář manželovi dceru do ruky se slovy: „Doufám, že se umíte postarat o miminko.“ On na to chudák tehdy jen překvapeně koukal. Jenže kdyby se toho neujal sám, musela by do kojeneckého ústavu, což jsme samozřejmě nechtěli. Vztah mají dodnes úžasný.
