Článek
Nakladatel jeho veleúspěšné prvotiny Prsatý muž a Zloděj příběhů Ivo Železný ho vyzval s tím, že text do osmdesáti stran rukopisu dokáže za dalších dvanáct hodin vydat a rozvézt minimálně do dvaceti šesti knihkupectví po celé ČR. Stalo se 2. června od 15.24 do 3. června 15.27, kdy Josef Vaněk z Agentury Dobré ráno pokus uznal jako úspěšné dosažení světového rekordu.
"V první próze jsem psal o ďáblovi, který se může zjevit kdykoli, takže bych ho chtěl pokoušet i při napsání druhé, i když je dělí tolik času. Román Prsatý muž a zloděj příběhů jsem psal sedm let, snad proto touha oslovit i čas."
Hrátky se smrtí
Na rozdíl od 366 stran románu se v próze nazvané Létající jaguár pohybuje na 55 stranách, na deseti dalších se opět působivými a inspirativními ilustracemi rozmáchl Dalibor Nesnídal. Do osmdesáti stran oběma pomohly reklamy. Tolik o rekordu. Řekněme si ale spíš o literatuře.
Oblíbené mentawajské pralesy Jižní Asie vyměnil za amazonský kmen Yatori, o němž mu vyprávěl jeho dávný přítel Jorge Kill, snad vypravěč s velkou fantazií, snad "ruský" agent, kdoví, v literatuře nemusí být vše dořečeno, kde by zůstal prostor pro fantazii? Kill mu vyprávěl historku z Brazílie, kdy prchající indián poslechl svého stárnoucího otce, aby mu usekl hlavu. Při pohledu na ni se pronásledovatelé zastavili: Kmen Yatori je asi strašlivý nepřítel, když se nerozpakuje zabít vlastní lidi, kteří nestačí tempu, řekli si pronásledovatelé.
Je vidět, že Formánek miluje pomezí života a smrti. Do něj se dostane jak nešťastná medička, kterou nemá nikdo rád, i heroinista a nakonec i taxikář, který ho veze, ale to už jsem prozradil snad příliš. Při pokusu o rekord vznikla kniha, která se prodává a není slušné prozrazovat v její reflexi celý průběh i konec.
Dílo chce svůj čas
Literatura je podivuhodná disciplína, někdy stačí deset stran a autor vykreslí charakter člověka a osloví jimi čtenáře nadosmrti. Formánkovi se podařilo svázat příběh vypravěče se čtyřmi dalšími postavami a v tezích popsal jejich osudy. Jenže teze není literární kresba. Právě proto, že se v prvotině pohyboval na daleko větším zeměpisném prostoru i že své postavy vykreslil z mnoha úhlů, během řady jejich drobných příběhů, napsal mimořádný román, jaký tu už dávno nebyl.
"Pochopil jsem, že čím výš vzlétnu, tím delší je můj pád," komentuje vypravěč Létajícího jaguára setkání s dvěma dívkami při besedě s autorem Prsatého muže a Zloděje příběhů. Nelze srovnávat knihu o 366 a 65 stranách jako rovnocenné partnery a proto nelze přijmout jeho myšlenku, že by "pád" odpovídal jejich rozdílu.
Popravdě je ale třeba říci, že rekord napsat a vydat za 24 hodin "knihu", byl prohlášen za splněný. Čtenář sám posoudí, jestli si ale nepřečte jen stručné teze příběhů lidí, našich současníků, z nichž by určitě za méně než sedm let vznikl dobrý román.
