Článek
Hlavně je to ale kniha o hledání rodiny likvidované vražděním židovského národa. Tomu matka unikla emigrací do Paříže, kde ji stejně čekalo zatčení a věznění. Nakonec se jí podařilo přepravit do Mexika, kde ve službě čs. exilové vlády strávila podstatnou část druhé světové války. Tam se také provdala za jugoslávského interbrigadistu Theodora Balka, s nímž se v míru vydala do jeho rodného Bělehradu. Ve městě nad Sávou se krátce po válce narodila i autorka.
Zpovídá se, jak ji trápilo, že kromě rodičů neměla žádné příbuzné. O průběhu holocaustu si totiž matka zakázala mluvit, myslet, vzpomínat. Jako nakonec na všechno negativní, co by mohlo člověka oslabovat. Proto Fodorová jen postupně odhaluje stopy po nejbližších blízkých. Nakonec jí matka předala nacistický záznam o smrti mladší sestry Alice v Osvětimi. Za výpis bylo zaplaceno 60 říšských marek.
Autorka vzpomíná, jak s matkou cestovaly do Mexika i Bělehradu. Tam našla hrob otcova bratra Richarda Slesingera, zemřel ve dvou a půl letech. A nakonec objevila matčinu sestřenici Lisu, žijící nedaleko jejího londýnského domova. Z Vídně rodina utekla do Prahy, zachránila se díky Nicolasi Wintonovi jen Lisa.
Je to umělecky i věcně pravdivá kniha, v níž Fodorová připomíná matčiny potíže rozloučit se se svou vírou v socialismus. Do té myšlenky přece investovala celý život. Přel se s ní autorčin manžel, s nímž odjela před 21. srpnem 1968 na práci do Londýna a už tam natrvalo zůstali.
Autorka nenáviděla matčiny „soudruhy“, kteří ji na počátku padesátých let věznili, protože měla v exilu blízko k těm, kdo byli souzeni. Vyčítala jim, že během patnácti měsíců vazby ji pustili jen dvakrát na vzduch, zakázali jí návštěvy a propustili ji s omrzlými prsty na nohou.
Fodorová předtím napsala anglicky mimo jiné psychologický román s detektivní zápletkou, který česky vydal Labyrint s názvem První terapie. Důležitá je schopnost vhodně spojit několik motivů, rodinný život, historii i nenásilně podané politické zkušenosti.
Může se vám hodit na Zboží.cz: