Článek
Po vzoru sledování Haškových osudů, majících spojitost se Švejkovým putováním 1. světovou válkou, lze tak pohlédnout na souvislost Bigstainova života a domnělého vnuka hrdinova. Ten se svěřil při výslechu na „bistébé“, kde vysvětloval výroky pronesené v hospodě, že se narodil nohama napřed, navíc s novorozeneckou obrnou, a notný čas proto strávil na léčebném pobytu v Janských Lázních nebo v Železnici.
Vyučil se knihvazačem, a byť pohybující se na vozíčku, našel si v devadesátých letech místo v trafice. Podobnost s Bigstainem zaručena. A protože se tento autor sám směle prodírá životem, přisoudil stejnou vlastnost i milované postavě.
Není divu, že vše začíná dialogem: „Tak se nám dneska žení princ Harry,“ pravila Eržika Gračová, hospodyně a pečovatelka vozíčkáře Josefa Švejka III., když mu chystala snídani. „Já znám dva Prince,“ odvětil a dodal, že „jeden bejval za minulýho režimu černým bůkmejkrem v Chuchli a druhej vyhazovačem v jednom nóbl klubu na Starým Městě“.
Tím volná podobnost s originálem končí, i když se novodobý hrdina ocitl v urologické ordinaci docenta Kačinského, ale i u asistenta Skaličky na Klinice adiktologie, kde by se mohl zbavovat svých závislostí. Nejen na alkoholu, lécích a internetu, ale také na karetním hazardu. Jenomže nezdolná aktivita ho vede dál.
Upovídanost, spojující vyslechnuté historky staré i nové doby, dějinné paralely, komentáře současné politiky, proslovované navíc ve dvou hospodách v abstraktních Kotvovicích u Prahy, kde s pečovatelkou žije, poutají pozornost. Švejkovo působení coby taxikáře v systému Uber i jeho další cesty po republice poskytují dostatek námětů na kritické zrcadlo nastavené současnosti.
Bigstainovi nejde o kopírování Haškova stylu či témat nesmrtelného románu. Vytvořil věrohodnou literární postavu odmala postiženého člověka, který nikdy nic nevzdal, celý život jede pomyslně na plný plyn a vesele hledí na trápení vlastní i druhých lidí. A bohatým slovním vyjádřením glosuje absurdnost života soukromého i společenského.