Článek
V něm rozvíjí své hlavní umělecké i osobní téma, právo na to být respektován. Působivé video ukazuje známé příklady utlačování a diskriminace od dvacátých let minulého století až do současnosti a vzdává hold i Rose Parksové, která před pětašedesáti lety v americké Alabamě prostým odmítnutím uvolnit místo v autobuse spustila vlnu protestů. Ty nakonec vedly k ukončení segregace černochů a lidí s jiným zbarvením kůže.
„My jako mladí lidé chceme, aby se společnost vyvinula, přestala kastovat, škatulkovat a aby každý mohl svobodně žít. Proto jsem se rozhodla v klipu ukázat, že intolerance je bohužel ve společnosti častým jevem v každé dekádě,“ popisuje Karin Ann, která ve své hudbě dlouhodobě upozorňuje na genderovou nevyváženost, netoleranci k sexuální orientaci či náboženským otázkám nebo rasovou diskriminaci.
Děj videoklipu začíná ve dvacátých letech minulého století, kdy ženy neměly právo volit, a postupuje dopředu do současnosti, přičemž poukazuje na harašení, genderové i rasové segregace, utlačování lidí z LGBT komunit nebo zažité stereotypy žen jako vykonavatelek všech domácích prací.
Zajímavostí celého ztvárnění je koncipování videa do jednoho plynulého záběru, ale i to, že hlavní postava, herec Jakub Kotek, který prochází historií, zažívá diskriminaci v opačném gardu. Ve dvacátých letech tudíž nemůže volit, později je Afroameričany vytlačen ze svého místa v autobuse, stane se objektem sexuálního obtěžování a v gay baru jej ponižují za heterosexuální orientaci.
„Doufám, že tato píseň a hudební video alespoň trochu přispějí k debatě o celém problému. Protože svoboda osob končí tam, kde omezuje druhé,“ dodává Karin Ann.