Karel Vágner: Kdyby byli lidi jako Gott a Žbirka, nejsou války

V pátek bude Karel Vágner (79) jedním ze smutečních hostů, kteří se v Praze při soukromém obřadě s česko-slovenským zpěvákem rozloučí.

„Kačenka mě zvala. Je to další muzikant, který nám bude chybět. Začíná nás být málo. Už se kácí v našem lese,“ říká smutně doma, konkrétně v nahrávacím studiu, kde vznikal nejeden hit.

Kačenkou myslí paní Žbirkovou, kterou označuje za skvělou ženskou, která se o manžela vzorně starala, byla také jeho manažerkou. Když mu psala, že Meky je na tom zle, netušil ani zdaleka, jak zle. „Jeho smrt byla pro mě šokem,“ podotýká s tím, že odchod kamaráda byl náhlý.

Ve vzpomínkách se vzápětí vrátí do dob, kdy se potkali: „Bylo to na Slovensku, kam jsem nejdřív jezdíval s kapelou Evy Pilarové, pak s Hankou Zagorovou. Byli jsme tam jako doma... Meky byl odjakživa kámoš. Hodně jsem se s ním sblížil, když s námi jezdil do světa s fotbalovou Amforou, byl docela slušný fotbalista… Hrál velice slušně v záloze.“

Má-li ho stručně něčím vystihnout, zmíní jeho proslavený suchý humor: „Dlouho mlčel, pak něco řekl a my jsme všichni padli... Jednou jsme takhle byli ve fotbalové šatně a dorazil jeden velmi známý zpěvák, který popisoval své vystoupení: Tak, kluci, zpíval jsem v helikoptéře jednu pěknou písničku, pak jsem vzal peníze a odletěl jsem zpět. Meky to komentoval: Kde jsi ji vzal? Odpověď zazněla vzápětí: Myslíš tu helikoptéru? Meky na to: Ne, tu písničku... Tohle byl přesně on, jeho humor.“

Ke Žbirkovým přednostem podle Vágnera patřily také slušnost a profesionalita: „Rád jsem ho používal na různá vystoupení, která jsem pořádal. Lidi ho milovali a milují. Byl na něj ve všem spoleh... Meky byl jako Gott. Toho taky měli všichni rádi. Nebyl to levák, nikomu neublížil. Kdyby byli všichni jako Gott a Žbirka, nejsou žádné války.“

Zmíní také jeho až posedlost Beatles: „Jsem přesvědčený o jedné věci, Meky by to bejval v Beatles vzal klidně po Lennonovi. Dokonale by tam zapadl. Dokonale hrál na kytaru, výborně zpíval, byl to děsnej sympaťák... Pro Beatles by položil život.“

Pro ty, co to netuší, doplní, že měl ještě jednu velkou muzikantskou lásku, zpěváka Donovana.

K němu se váže také jeden Vágnerův životní hudební zážitek, a to z moravského koncertu, který organizoval a na němž vystupovalo více interpretů, včetně těch dvou zmíněných: „Najednou to Meky neustál, vletěl Donovanovi na pódium a zpíval s ním Mellow Yellow. Publikum padlo do kolen... Když asi za hodinu a půl zas zpíval Meky, zahrál směs Beatles, vidím, jak se davem prodírá Donovan, vlítl Mekymu na pódium a tu směs s ním odzpíval.“

Tuhle vzpomínku, jak říká, mu nikdo z hlavy nevymaže.

V závěru rozhovoru se opět vrátí ke srovnání dvou česko-slovenských legend, Gotta a Žbirky: „Jsem pyšný, že jsem žil v době Karla Gotta. Do konce života si budu myslet, že to byl mimozemšťan, který sem přišel, aby nám ukázal, jak se máme chovat... Myslím si, že kdyby byla nějaká fakulta profesionálů, on tam bude evidentně rektorem... A mohl by mít dva prorektory. Jeden z nich by byl Meky, druhý by byla Hanička Písnička Zagorová.“