Článek
Je Sedící čert, který už byl vystaven před galeriemi v Karlových Varech či Liberci, váš osobní strážce?
Mám ho rád a zároveň je to i takový varovný symbol. Má zvláštní tvář a také se na něj příjemně sahá. Jeden ze dvou, které vlastním, sedí u dveří mého ateliéru a hlídá je.
Hodně zpracováváte téma zla. Proč?
Kladu si otázku, co lze smysluplně zobrazovat? V mládí mi to prozradil spisovatel Hemingway, který jel do Španělska na koridu, aby viděl setkání se smrtí. Pak se přihlásil jako dobrovolník na italskou frontu. A o tom všem psal.
Vy jste vyhledal nějaké osobní setkání se smrtí?
Ne, to ne. Spisovatel Stephen Craine napsal knihu o americké občanské válce Rudý odznak odvahy, ovšem nikdy v ní nebyl. A veteráni z války mu děkovali za nejrealističtější zpracování tragických událostí, které přežili. Myslím si tedy, že není potřeba zažívat peklo, aby měl umělec právo ho zobrazit. Nezabývám se však pouze zpracováním tragických témat. To je jen část mé tvorby.
Z vašich děl je cítit i nadsázka. Je to správné uchopení?
Vždy musím mít ve svých dílech určitou nadsázku. Pokouším se zpodobňovat obecnou absurditu světa, spíš než abych cílil na nějakou konkrétní výpověď.
Ovlivnila vás v tom Pražská pětka, respektive Divadlo Sklep?
Divadlo Sklep mi svým černým humorem pomáhalo přežívat v reálném socialismu, ale spíše mě na počátku zasáhly a ovlivnily texty francouzského spisovatele, malíře a jazzmana Borise Viana, které tehdy vydala Jazzová sekce. Na jejich základě jsem získal odvahu k vlastní cestě.
A Tvrdohlaví?
Členství v té skupině pro mě bylo zásadní. Jednak jsme se vzájemně podporovali, což nás posilovalo.
Zároveň jsme si uvědomovali, že ve správný čas pojmenováváme a zobrazujeme podobné, tehdy ve společnosti obecně rezonující věci, což náš výkon akcelerovalo.
Kdo vás inspiroval z uměleckého světa?
Z českého sochařství především barokní mistři Brokoff a Braun, potom František Bílek. Byl hluboce věřící a považoval se zřejmě za proroka. Vždy mi byl blízký silou výrazu. Nejzásadnější vliv na mě měli zpočátku expresionisté. Kathe Kolwitz, Ernst Barlach, Otto Dix, Georg Grosz, James Ensor a Edward Munch.
A Orwell?
Ano, ale jeho díla jsem začal číst až mnohem později. Zpočátku mě spíš zajímali Franz Werfel, Aldous Huxley a samozřejmě Franz Kafka. Také kniha Tma o polednách Arthura Köestlera, což je zásadní práce o totalitním násilí. Je to první kniha o bolševických procesech, v nichž stalinisté likvidovali vlastní lidi. Další kniha o této problematice je My od Jevgenije Zamjatina.
Jak si vybíráte místa pro sochy?
Musel bych žít někde na poušti a mít neomezené prostředky, abych si svobodně mohl rozhodovat, kam díla umístím. Jsem rád, když mi je dovolí dát někam do města, třeba před knihovnu nebo do parku. Většinou mě někdo osloví a já se zúčastním soutěže anebo si mé dílo objedná někdo ze soukromého sektoru.
Má nějaká světová osobnost vaše dílo ve sbírce?
Celá řada významných světových osobností má mé dílo ve sbírce. Jsou to slavní laureáti ceny Franze Kafky za literaturu, která se již v Praze dlouho uděluje, a také hudebníci, někteří i světoví, kteří dostali cenu Anděl českého gramofonového průmyslu. Obě ceny jsem vytvořil.
Chápete aktuální výstavu jako retrospektivu?
Absolutně ne. Těžko mohu udělat průřezovou retrospektivu v gotickém domě ve dvou patrech. Rád bych ji někdy měl, ovšem musí mi nějaká umělecká instituce nabídnout odpovídající prostory a také se věnovat shánění děl ze sbírek od soukromých sběratelů. Pracuji stále dál, teď třeba na velké soše Čtenář v křesle, která je v malém modelu součástí výstavy.
Původně jste byl malíř, proč jste později začal tíhnout k sochařství?
Stále se považuji za malíře. Padesát procent času věnuju malířství a padesát sochařství. V zimě spíš maluju, protože můj sochařský ateliér se špatně vytápí, a v létě se věnuji sochařství. Stále mezi těmi disciplínami pendluju.
Začali jsme ďáblem, tak s ním i skončíme. Nebojíte se, že vás hrátky s temnotou poznamenají?
To mě samozřejmě napadá často. Ale u umělců to tak bylo vždycky, že pracovali s temnou symbolikou. A koneckonců my všichni jsme v moci neznámých sil.