Janek Ledecký: Všechny dětské básně, které jsem napsal, mají svůj rytmus

Když o tom přemýšlím, uvědomuju si, že jsem trávil hodně času u poslechu gramofonu. Rodiče měli desky s nahrávkami představení divadla Semafor, měli divadelní záznamy na magnetofonových páscích a do ucha se mi dostala i tvorba Vodňanského se Skoumalem. To všechno mi dalo možnost slyšet básničky a texty, které mě bavily. Obecně mě však dětské říkanky moc nebraly.

Nezkoušel. Tuším, že k nějakému pokusu došlo někdy ve druhé třídě, ale to se nepočítá. Byla to jednorázová záležitost.

Zapisuju si všechny věci, které mě napadají a o nichž si myslím, že za zapsání stojí. Že v danou chvíli vůbec nevím, jestli je někdy využiju, je vedlejší. Po určitém čase jsem zjistil, že se mi začínají kupit nápady, o kterých si myslím, že mají dobré rýmy, jsou vtipné a veselé. Nevěděl jsem ale, jak bych je mohl propojit s druhem hudby, kterou dělám.

A tak jsem na jejich základě zkusil napsat jednu dětskou básničku, pak druhou, a pak je ukázal doma. Řekli mi, abych si s tím nelámal hlavu a psal dál. Když jsem měl hotových prvních pět, s překvapením jsem zjistil, že jsou všechny o zvířatech. Tak jsem si dal zadání, že vytvořím celý cyklus.

Co si budeme povídat, zvířata ve verších jsou vděčné téma. Ezop určitě věděl, co dělá. Nabízejí senzační paralely a už sama o sobě si nesou charaktery a charakteristiky. Takže vám to ušetří spoustu práce s popisy.

Na žádném jsem verše netestoval. Až když kniha vyšla, přivezl jsem ji do Řecka, kde má dcera Ester měla na čtrnáct dnů svého úžasného fyzioterapeuta a kondičního trenéra Michala Lešáka. Přijel se svou ženou a dvouletou Viktorkou. A ta byla první dítě, které mé básničky slyšelo.

Musím říct, že jsem je na tak nízkou věkovou skupinu necílil. Viktorka ale byla nadšená, hodně i z ilustrací, které vytvořil můj syn Jonáš. Kvůli nim si nejvíce oblíbila básničku Vepři ve při, u které je obrázek, jak si prasátka dávají v boxerském ringu do čumáku. Zamilovala si ji tak, že ať se potom četla jakákoli jiná báseň, brzy se muselo jít zase k Vepřům ve při.

O to víc jsem měl radost, že jsem před vydáním knihy oslovil syna Jonáše, který pak obrázky do ní nakreslil senzačně. Dal jimi veršům další rozměr, a v některých ilustracích najdete vtipy, které v textu básní vůbec nejsou.

V podstatě ano. Když byli Jonáš a Ester malí, četl jsem jim. Každý večer, když jsem byl doma, jsem si tu možnost nenechal ujít. Vždycky jsem si k tomu vybíral věci, které bavily i mě. Fimfárum od Wericha, Trnkovu Zahradu, první dva díly Harryho Pottera. Chodili jsme i na animované filmy a vždycky se mi líbilo, jak tvůrci do dětských filmů i knih vkládají situace, které byly vyloženě pro dospělé.

Vědí, že děti do kina nepůjdou samy a že jim knížky nejspíš budou číst dospělí. Tvořili tedy tak, aby si na své přišli i rodiče. Chápu to jako vzkaz: My víme, že tam někde jste, a tohle je pro vás. Máme vás rádi za to, že se dětem věnujete.

A tak jsem se snažil tu knížku dělat tak, aby se u ní pobavili i rodiče, což souvisí i s výběrem ilustrátora. Sledoval jsem Jonáše dva roky, kdy dělal grafickou dvojstranu do Playboye. Věděl jsem, že je s ním legrace a má smysl pro humor, ale on na té dvojstraně vymýšlel navíc opravdu dobré vtipy. Překvapilo mě, jak moc v sobě tuto výtvarnou stránku má. A tak jsem ho oslovil a vůbec jsem se nebál toho, že bude muset změnit stylizaci své kresby. Je šikovný.

Mimochodem, náš pracovní dialog byl senzační. Jonáš mi totiž mluvil do textu, a to velmi konstruktivně. Každému autorovi se stane, že některé souvislosti a vtipy jsou pochopitelné jen jemu, protože nikdo jiný danou zkušenost nemá. Bylo příjemné mít vedle sebe někoho, kdo se na knize podílel a současně dohlížel na to, abych ty básně nepsal hlavně pro sebe.

Ještě ne. Dal jsem si ale velkou práci s tím, aby všechny měly svůj rytmus. V momentě, kdy vznikla audioverze knihy, všichni kamarádi a kamarádky z herecké branže, kteří ji načetli, si pochvalovali, že ho ty básně mají. Základ hudby v nich tedy je, jenže ne tradiční písňová forma, se kterou pracuju. Nevím tedy, jak bych to pojal. Možná na to časem přijdu, anebo je zhudební někdo jiný. Byl bych polichocen.

Vznikaly, díky nim ostatně přišla na svět kniha dětských básniček. Zapisoval jsem si nápady na texty a z některých mi zbyly pasáže, které se pak staly základem těch básniček. Bylo pro mě těžké zpracovat v rámci textování písniček emoce z posledního roku.

Vyhýbám se totiž tomu, abych ilustroval dobu. Člověk to kolikrát dělá, i když nechce, ale já to rozhodně nechci dělat plánovitě. V tom byl loňský rok těžký, a tak jsem byl nakonec rád, že jsem mohl utéct do dětského světa.

Ano, chystám. Ale nejenom to. V současné době natáčíme s královéhradeckou filharmonií album, které připomene naše turné před dvěma lety. Vyjde příští rok, zčásti na něm bude záznam z koncertu v pražském Rudolfinu a zčásti studiové verze nahrané právě s Filharmonií Hradec Králové.

Do toho skládám nové písně. Příští rok mi bude šedesát, a tak se asi očekává, že by k tomu mohla nová deska vyjít. Také jsem se pustil do dalšího projektu. Letos jsem odehrál pár koncertů sám s kytarou. Začalo mě to bavit, protože je to takříkajíc jiná disciplína. Chtěl bych tedy vydat pár písniček pouze v této akustické podobě. Možná z nich nakonec bude celé album.

Pokud to okolnosti jenom trochu dovolí, bude. Loni jsme ho museli zrušit, i když bylo vyprodané. Přeložili jsme ho na letošní rok a uvidíme, co nás čeká. V momentě, kdy vyjde nějaké opatření na snížení kapacity sálu, to bude problém.

Oslovil jsem všechny pořadatele a požádal je, aby si připravili takzvanou mokrou variantu. A hodně slevuju. Vždycky jsem měl ve smlouvách na koncerty, že v šatně musí být čtyřiadvacet stupňů, na pódiu čtyři hodiny před začátkem dvaadvacet. Tentokrát po pořadatelích koncertů chci, aby našli místo, na kterém nebude foukat.

Mokrá varianta je ta, že připravíme prostor podobný vánočním trhům. Budou v něm stoly řazené s potřebnou distancí, lidé si budou moci koupit svařák nebo grog, set by byl trochu zkrácený, ale koncert s vánoční náladou se odehraje. Dokonce i kluci z Nosticova kvarteta, což je excelentní smyčcové těleso, mi řekli, že do toho také půjdou. Možná se to celé bude jmenovat Vánoční turné v závětří.

Nejraději ale budu, když k téhle mokré variantě nedojde.

Může se vám hodit na Zboží.cz: