Článek
Dokončeno pod lavinou
"Na konci ledna na nás spadla lavina," začíná vyprávět o problémech s realizací nového alba. "Ne tak na nás, jako na naše studio, které jsme měli v Železných Horách. Přetrhla všechny dráty a my jsme najednou byli bez proudu. Jirka byl nejdřív úplně bez sebe, protože si myslel, že mu vybuchl počítač, na kterém dokončoval strašně důležité mixování. Hned chtěl volat do Ameriky kamarádům, aby to přijeli opravit, ale já mu řekla, ať radši do Ameriky nevolá, protože nás zavřou. Furt mají tu stíhu z teroristů."
Ze zbytků energie mobilního telefonu zavolali servisní službu, která situaci označila za životu nebezpečnou. Pustila se do odborné práce a po čase přívod "šťávy" do chaloupky (a tedy i počítače) obnovila.
"Všechno se to výrazně zdrželo, ale desku jsme nakonec dodělali v termínu," usměje se Kratochvílová bezelstně. "Víte, co nás na lidech z naší firmy EMI překvapilo? Že se jim líbí muzika. To jsme už dlouho nezažili, protože nás většinou zavalí čísly, která bychom měli prodat, abychom se jim vyplatili."
Rohatá bohyně
Jana Kratochvílová pobývá se svým druhem Jiřím Hrubešem v Anglii. Na tamní scéně jsou známí jako skupina Illuminati, ona v ní simuluje drsný mužský hlas, má na hlavě helmu a vůbec připomíná všechno jiné, jen ne krásnou zpěvačku. "Helmu mám proto, že se na nás fanoušci strašně vrhají. Nevím, co jsem, neřeším to, ale hrát s tou kapelou je strašně vzrušující," tvrdí. Být s Kratochvílovou také. Po celou dobu povídání mohutně gestikulovala, v případě potřeby vstávala, tančila, lezla po stole a často odbočovala od tématu.
"Vzpomínám si, jak před rokem dělala konkurs ke švýcarské heavymetalové legendě Krokus na post mužského zpěváka a udělala ho," usměje se Hrubeš.
"Poslala jsem jim demosnímky se svým zpěvem a oni mi odepsali: "Ahoj, frajere. Líbí se nám to, přijeď na konkurz." Když jsem pak telefonovala s jejich manažerem, dělala jsem sama sobě sekretářku. Jako zpěvák jsem se jmenovala Alien a domluvila jsem, že nepřipadá v úvahu žádný konkurz. Buď mě vezmou, nebo budou litovat," doplňuje zpěvačka.
Na zkoušce uspěla a druhý den je pozvala na koncert Illuminati. "Opravdu se nám povedl. Před pódiem stálo šest vykulených Švýcarů a nestačili se divit, proč našemu zpěvákovi říkají Rohatá bohyně. Naši fanoušci totiž neznají Janin obličej, proto si ji takhle pojmenovali," pokračoval Hrubeš.
Nakonec přestalo Kratochvílovou divadýlko bavit a kápla božskou. Krokus ji nepřijal, protože metalová legenda nemůže mít jako frontmana ženskou. Potíž byla, že se do ní zamiloval manažer skupiny a nastal malinkatý problém.
Chtěli by na turné
"Jsem strašně zamilovaná do češtiny a byla jsem ráda, že jsem mohla psát texty ve svém rodném jazyce. Podle mě není pravda, že bigbít lze zpívat jen v angličtině. Existují krásná slova, která dobře znějí jen ve slovanských jazycích," konstatuje Kratochvílová.
Coby skladatelé mají ona i Hrubeš obrovský přetlak. Ještě v posledních dnech vznikaly nové skladby a byl problém rozhodnout, které na desce skutečně budou.
"V hotelu Olga, kde se ubytováváme, když jsme v Praze, si jednou brnkali Jirka s kytaristou Zdeňkem Juračkou státní hymnu. Já to slyšela a řekla jsem, že je to krásná písnička. Že jde o státní hymnu, jsem se dozvěděla, až když byla natočená. Myslela jsem si, že po revoluci máte hymnu novou. Jestli máte s hymnou problém, nějakou vám napíšeme," tvrdí Kratochvílová o skladbě Na křídlech lásky.
Něco skřípe. Ale co?
Nové album Jany Kratochvílové a skupiny Aramdeica nazvané Uriel přináší především pocit zadostiučinění. Po 20 letech je to její první v češtině nazpívaný počin, navíc nenabízí hudební underground, nýbrž uchopitelný a přehledný pop rock.
V něm coby zpěvačka dominuje. Těžko pochybovat o její erudici. Navíc nelze nepodlehnout síle jejího eroticky nakřáplého hlasu, dokonce ani v momentě, kdy se zřejmě záměrně na několika místech prezentuje jako nastydlá dvanáctiletá školačka.
Ve vzduchu ale visí něco, co tomu překáží. Je to těžko k pojmenování, možná to nedovoluje úcta ke Kratochvílové a jejímu nádhernému životnímu podivínství. Vítr nejspíš fouká od textů, které jsou tvrdošíjně ideologické ve smyslu jejího rozmlouvání s vesmírem a vztahu k lásce jako základnímu pojmu bytí. Ne tolik zdařilá je i závěrečná státní hymna Na křídlech lásky. Je nepohyblivá, těžkopádná a stereotypní.
Vzdušnost desce povšechně schází, ne a ne se rozhoupat a uvolnit. Přitom lze sotva co namítat proti profesionalitě tvůrců.
Jana Kratochvílová & Armadeica: Uriel
EMI, 72:59
Obrovskou touhou obou protagonistů je odehrát u nás nějaké koncerty. Na pódiích by se měli párkrát objevit na jaře, v létě pak na festivalech a v říjnu na turné. Doprovázet je budou čeští muzikanti.